Radši ani nenapíšu, co si o této učebnici a jejích autorech myslím. Snad jen to, že je smutné, že v dnešní době jsou lidé, v kterých přetrvává bolševické myšlení a že je jim dána možnost takto interpretovat dějiny této země.
Učebnici jste pochopitelně neviděla, vycházíte jen z těch nesmyslů tady na Foru 24, že? Jak signifikantní. Učitelé i žáci jsou nadšeni, učitelé hlavně proto, že si nemusí na koleně vyrábět něco, co jim tak jako tak určují rámcové vzdělávací programy. S učebnicí budou pracovat i nadále - ať si Forum 24 otiskne klidně sto dalších kritik, navíc od někoho, kdo dodnes nepřekousl, že se nestal ředitelem ÚSTR.
Pan Klíma hluboce nesouhlasí s panem Pullmanem a také s autory učebnice, považuje je za revizionisty a zpochybňovače zločinnosti komunistického režimu. Dle mého názoru se jedná a vzájemné neporozumění, ale to by bylo na další nekonečnou diskuzi.
Učebnice samozřejmě není dokonalá, ale je to učebnice jiného typu. Jak zde napsal pan Koukal, je to učebnice badatelská. Žák se má naučit pracovat s prameny a s pomocí učitele najít co nejpřesnější a nejobjektivnější obraz historie.
Je to učebnice pro základní školu, záměrně není přecpaná daty, protože platí, že méně je často více.
Předpokládám, že tuto učebnici volí kreativní učitelé a na učiteli je, CO a JAK žákům zprostředkuje, učebnice je jen pomůcka. Nebojím se tedy, že by se žák nedozvěděl o Pražském povstání a Janu Palachovi.
Většina kritiků v této i jiných diskuzích učebnici neviděla. Většina lidí, kteří se s ní seznámili, mluví jinak, jako paní Hájková.
Pan Klíma (i jiní kritikové) se pozastavuje, proč je uvedena fotografie herce v roli TGM. Fotografie odkazuje na seriál České století, ke kterému jsou zpracovány didaktické materiály. Žáci si pak mohou porovnat dialog z filmu se vzpomínkou pamětníka nebo se zamyslet dle autentických textových pramenů nad vývojem Masarykových názorů na Rakousko-Uhersko.
Další výtka se vztahuje je třem filmovým ukázkám. Je zde dokumentární film z 50. let a hraný film z 60. let, oba ukazují stejnou situaci, ale s jiným vyzněním. Třetí ukázka by měla pomoct žákům pochopit, proč se s komunistickým režimem řada lidí smiřovala a proč si jej i dnes leckdo idealizuje.
Prosím, pojďme k pramenům!
Byly tam konkretni citace, ktere rozhodne nejsou pravdive. Autor ocividne tu ucebnici videl.
Fuj, ještě, že jsem to žil a mohl si o tom svými vlastními prožitky, často draze zaplacenými, udělat názor. Chudáci žáci a naši potomci. Mají poznávat minulost z takového paskvilu. No jo, to je ta škola hrou a bez námahy. Proč tím unavovat žáčky. To nám vyrostou generace idiotů, kteří nakonec o tu svobodu, kterou jsme tak toužebně čekali, svojí blbostí přijdou.
Stoprocentněn potvgrzuji obavy autora. Nebezpečí relativizující historie je zvlášť nebezpečné u učebnic, kdy s nimi mají pracovat ti, kteří danou dobu nezažili a mají se proto o ní něco dozvědět.
A už vůbec nemám rád argumenty typu "pravda je někde uprostřed". Když totiž jeden tvrdí, že dvě a dvě jsou čtyři a druhý, že dvě a dvě je šest, neznamená to, že výsledek by měl být někde kolem pěti. Ale přesně tak vypadá Pullmannovské pojetí historie.
Autoři historii nerelativizují, chtějí vést žáky k pochopení, proč lidé vnímali a vnímají realitu různě. Například proč byly pro někoho přitažlivé myšlenky nacismu nebo komunismu a proč se tedy tyto doktríny mohly dostat k moci a nějakou dobu se udržet.
Výstižné. Poznávání historie má být zajímavé. Pro někoho je to možná znamená dobrodružné, ale tato učebnice ve skutečnosti neposkytuje ani jedno - klouže po povrchu, a to nakonec moc zajímavé není, jen pohodlné. Je to surfování pěnou dějin.
Autentické vzpomínky jsou velmi důležité. V učebnicích budou vždy výběrové - vždy tedy budou použity účelově. O to pečlivěji je potřeba je vybírat. Ale vzpomínky, stejně jako dobové fotografie, plakáty a další, zůstávají především prvky kulis kolem vyprávění dějin, nemohou zastoupit samotné vyprávění. Ano - pokus někomu přiblížit dějiny bude vždy vyprávěním, tedy subjektivně zabarveným metapříběhem. Vhodnou kombinací je podle mne například odkazování na dobově rozšířené metafory (které se dají dobře ilustrovat i vizuálně) a jejich souběžný výklad. Co mi v učebnici zvlášť chybí, je návaznost na širší mezinárodní kontext. Československo bylo jen malým hrncem stojícím na velké plotně - uzavřené hranice způsobily, že se u nás poměry vařily celkem dost specificky. Ale jsou tu důležité vazby časové i prostorové. K těm prvním namátkou: komunisty vedený socialismus, ve svém společenském i ekonomickém uspořádání, navazoval na předchozí technokratické myšlenkové proudy, které patřily k nosným prvkům nejen komunismu, ale i nacismu, k ekonomickým stránkám nacismu se přitom komunisté zdaleka nestavěli tak odmítavě. Technokratické uvažování se pak promítalo i do řízení polistopadového Československa a Česka. K těm prostorovým, opět namátkou: Pražské jaro probublávalo od druhé čtvrtiny 60. let, i díky kulturním vlivům ze Západu. Atd.
V zásadě nikdo nepochopil, že se jedná o BADATELSKOU učebnici ... V tom je obsaženo vše. Nejedná se tedy o klasickou učebnici jen s výčtem faktů atd. Pobouření z toho, že tam něco chybí je tudíž úplně zbytečné, neboť se učebnice nedá posuzovat nezávisle bez pracovního sešitu i učitelské příručky...
"Badatelská" učebnice? - Pro žáky základních škol???
(Nemělo by se "bádat" spíše na školách vysokých? A není potřeba k tomu bádání na vysokých školách nejprve mít kvalitní znalostní (!) základ ze škol základních, příp. středních?)
V žádné učebnici není to podstatné, čím politika NSDAP přilákala tolik lidí a jak se to projevilo před r. 1941 na myšlení řadových občanů Německa a potom i Protektorátu?
Jaké zákony v různých úpravách fungují dodnes.
Jaky rozdíl je v Terezíně mezi Gettem a Malou pevností? A jaký rozdíl je mezi Gettem a KT?
Obrodný proces začal více-méně s nástupem Antonína Novotného, když umožnil nevinně odsouzeným požádat o obnovu procesu se všemi důkazy a výslechy svědků, v případě neviny byli rehabilitováni - mohli vykonávat svá původní pvolání a dostali odškodné.
Normalizace bylo vnitrostranické vyřizování si účtů, kdy škodiče z let 50-tých nahradili škodiči let 70-tých. Ovšem v 68 roce se rozhodně komunisti vlády zbavit nechtěli, jen se ke korytu přisála jiná garnitura a ti odstrčení, kteří v 50-tých letech posílali do výroby své kolegy a přátele, ve výroběskončili sami.
Já myslím, že studentům, kteří si pletou 1.světovou s třicetiletou válkou, rok ´48 s rokem ´68 a rok ´68 s rokem ´89, bude tahle učebnice naprosto vyhovovat - stejně si z ní nezapamatují nic. Tak bych ji nechal do roztrhání a pak udělal jinou, stejně zbytečnou.
Učebnice je psána tak, aby si žáci zapamatovali co nejvíce.
Je třeba pochopit, že neexistuje žádná disciplína objektivní historie, ale "pouze" historiografie, česky dějepisectví, které ani tak neřeší, jak to bylo, ale co se o tom píše, psalo, říká, říkalo, lže, lhalo, filmuje, filmovalo atd... To, že třeba pro středověké období oboje (krom pár expertů) splývá, je vlastně jen optický klam.
Stejně tak neexistuje žádná historie 20. století, to je arbitrární kategorie, s jejímž konceptem lze směle nesouhlasit (osobně bych vymezil modernu do cca 40./50. a postmoderní společnost bych vykládal spolu s ostatními společenskými vědami).
Tolikrát propiranou učebnici znám a nejsem z ní nadšen. Je podle mého zploštělá a popisuje jen malou výseč kulturně-historickeho vývoje, vždyť i horizonty protagonistů typu V. Havla či V. Černého byly širší (kultura, věda, filozofie). Myslím ale, že je to na širší debatu, která dalece přesahuje význam této jedné knihy. Mimo jiné jde o středně a dlouhodobé perspektivy a společenskou prestiž kvalitních historiků a badatelských institucí. A k tomu se neproskrtáme...
Článek pana Klímy je pravděpodobně historicky stejně kvalitní jako popisovaná učebnice.