Ne že bych Ukrajině vítězství nepřál, bylo by to spravedlivější, než nechat Rusům část Ukrajinského území (skoro jistě Krym), ale obávám se, že podobné odhady a teorie, jaké jsou zmíněny v článku, je spíše výsledkem přání, které je otcem myšlenky než reálnou prognózou. A to nemluvím o tom, že Ukrajinci by např. na Krymu nebyli vnímáni místním obyvatelstvem, či jeho naprostou většinou jako osvoboditelé, ale jako okupanti... 😕.

A jak vůbec smysluplně a proveditelně vyřešit poválečné uspořádání, i kdyby Ukrajina zvítězila? Pacifikací místních Rusů? Jejich odsunem? Omezením občanských práv a potrestáním všech, kteří se přiklonili k Rusku? Nijak (no jo, ale na jak dlouho)?

A jak vůbec dlouho vydrží ekonomické i lidské zdroje Ukrajiny pro válku? Rok, dva? Déle než ruské? Nakonec se stejně bude muset jednat a obě strany si výsledek budou interpretovat jako své vítězství.

Upřímně, už by mohli začít dnes, protože ani jedna ze stran zřejmě nemá na to výrazně změnit status quo, ale na to asi nejsou ani dost psychicky připraveni, ani dost ekonomicky a vojensky vyčerpáni 😄.

Že kompromis bude k Ukrajině nejspíš nespravedlivý? Ano nejspíš bude. Ale tak jako spravedlnost a právo jsou dvě různé věci, tak i dosažitelný a spravedlivý mír jsou dvě různé věci. A pokud to obě strany konfliktu nepochopí, budeme mít v Evropě druhou Koreu nebo druhou Gazu... Nebo obojí dohromady.

A co se píše v Prokremelských listech a na deníčku japončíka?