Jestlipak to obhajovatelé bývalého zločineckého zřízení nebudou zpochybňovat?
Budou to zpochybňovat ihned poté, jakmile okolo poledne vstanou 🙂.
Zajímavý příběh, který může neználkům leccos naznačit. Vojska gen. Pattona vzhledem k nepochopitelným výsledkům dohod z února 1945 z Jalty (ze strany USA a Stalina) a lžím sovětského velení nemohla 6.5.1945 postoupit z Plzně do Prahy, čímž byl osud další ze středoevropských zemí dobytých Rudou armádou zpečetěn. Pro mě osobně to znamenalo 32 let nesvobody v zadrátovaném koncentračním táboře formálně zvaném Československo. Když mi místní bolševici v létě roku 1989 poprvé dali výjezdní doložku a devizový příslib pro cestu do tehdejší Jugoslávie, tak bylo zřejmé, že už nemá cenu utíkat, protože ta scestná dejinná odbočka z normálního vývoje, zvaná socialismus, se evidentně hroutila. Vždy rád vidím pozitivní příběhy z 50. až 80. let, kdy se u nás na hranicích hromadně zabíjelo, a zmiňovaná dáma i její společníci mají můj nejvyšší obdiv.
Napsal jste to perfektně - i já za těch hnusných bolševiků u nás žil skoro stejně dlouho - 29 let...
O těchto skupinách uprchlíků a někdy i odbojářů by filmaři měli točit filmy. A o dalších stovkách tisíc emigrantů, kterým se útěk zdařil, ale někdy i nezdařil. Včetně psaní jejich příběhů. Jsou toho mraky. Ne pořád nějaké agitky o střelcích Mašínech.
A že si lidé nepřestavovali takovou svobodu? Paní zapomíná, že ona utekla v příšerných letech po roce 1948. V 80. letech už to v Československu vypadalo jinak. Jakpak by se asi tvářila, kdyby někdo po změně režimu vytuneloval Spojené státy, nechal je rozkrást atd. Pochybuji, že by to schvalovala. Ve skutečnosti neznám nikoho, že by chtěl návrat starých pořádků, ale nechce tu divoký západ.
Odkaz
Odkaz
Jo kamaráde, po změně režimu vytunelovali republiku ti samí komunisté, co ji před tím přivedli ke krachu. Jen se podívejte kolem sebe a uvidíte, kdo jsou ti co privatizovali....a můžete třeba začít i s Babišem...
Na hranicích před ostnatými dráty nabitými vysokým napětím stoji otec se synkem. Synek se ptá otce. Tati, kdo je za těmi ostnatými dráty? Otec mu odpoví. My synku, my. Žili jsme v koncetraku a některým lidem se po tom stýská. Je to vtip, ale k smíchu není.
Velice výstižné.. nebýt zločineckých komoušů, mohli jsme žít svobodně, jako dnes..
Mojí babičku a dědu, kteří volili v 48mém komunisty, bych ještě dnes kopnul někam. Ale o mrtvých jen dobře, dej jim pán bůh nebe. Nechali se obalamutit jako většina lidí.
Jako ty revoluci
Pěkný příběh,všichni nespokojenci by měli zažít 50.leta. já je nezažil,ale jsem spokojený se současnou dobou
Ono stačilo zažít 80.léta. Z výletu jsme se vraceli po 5km, protože jsme ve vesnici objevili obchod, kde měli toaleťák.
Ten příběh je na Oskara. Láska na jedné straně a nepřejícnost systému. Touha po svobodě a vynalézavost. Nevzdat se a jít za láskou a svobodou. Můj děda vyráběl sekačku ze starého motoru od pračky a pan Uhlík obrněný transportér. Ten příběh má mnoho hrdinů. Spojuje je touha po svobodě.
Chuderka Libuska.Ale je v mych ocich velka hrdinka. I ja mam zkusenost z 1969 .Byla jsem vdana za manzela Z nigerie ,on chtel zit Zapadnim Nemecku.A proto jsem se musela vystehovat do Nigerie.Za 20 let ,kdyz jsme zili v Nem. jsem zjistila ze mam stale v mem Pase vystehovaci dolozku do Nigerie. Takova to byla doba.Nyni mame svobodu cestovani a nevazime si toho.
Krásný článek, děkuji. Obyčejní lidé, pro mě hrdinové. Tito nemusely použít zbraně na svoji obranu, jako bratři Mašinove kteří jse musely probit k hranicím. A paní přesně řekla, kdo za to může, komunisti kteří nám změnily myšlení a životy.
A proč neodešla za svou láskou během těch 3 let, co to šlo a čekala? Bylo jí už 22 v 45-tém, což bylo tehdy na vdávání dost. Opravdu utekla kvůli své lásce?
Je to tam napsané. Proč to neučinila.