Hloupých a netolerantních lidí nepřibylo, ale díky internetu jsou víc slyšet a naučili se všechno hodnotit, kritizovat, lajkovat... . Každý má dnes možnost veřejně sdělit svůj názor...jako já teď.

Staří mají tendence srovnávat a hejtit všechno nové ...to taky není novinka. Jenže kdysi se to prostě nedostalo za zdi domova důchodců, nebo frflali někde u piva.

Pak je tady velká skupina frustrátů, kteří často mají velmi radikální postoje a bojují za ty svoje "pravdy", jako o život...jako by je ohrožovala samotná existence jiného názoru.

Tyhle skupiny spojuje mmj. to, že nemají dostatečné znalosti tématu a často ani nejsou schopni diskuze, protože mají pouze názor.

Otázkou ale je, jestli by v případě umění nemělo stačit, když je hodnocení redukováno na nelíbí, líbí...pouze na základě pocitu. Nebo musí divák, posluchač a pátrat po kontextu, vzdělávat se a nechat si "pomoct" odborností? Tvoří se umění pro odborníky, kritiky, mistry...nebo pro posluchače, diváky? Osobně v tom mám jasno, ale chápu i autora článku. Nicméně jsem si dost jistý, že by mě ani někdo jako Bernstein nedokázal nadchnout třeba pro techno, i kdyby mi demonstroval, že je to oněch 5% božské hudby.