Nedávno jsem například dočetl cestopis Barthélemyho de Lessepse, který koncem 18. století přišel Rusko z Kamčatky až do Paříže, většinou pěšky nebo na saních. Jeho postřehy o Rusku se v podstatě v ničem neliší od postřehů z jiného cestopisu, tedy z knihy Světem automobilem aneb z Pekingu do Paříže v šedesáti dnech od Luigiho Barziniho, která vyšla v roce 1908. A to se konečně v ničem podstatném neliší od vyprávění Břetislava Jana Procházky ze třicátých let. A o tom, že se nezměnilo nic ani od té doby, nás přesvědčuje chování Ruska v přímém přenosu.

Kultura v Rusku je zcela zničena. Tamější obyvatelsko s mentalitou mužiku zajímá jen harašení zbraněmi.

Podle titulku jsem očekával hlubší zamyšlení nad "ruskou duší", jak o sobě Rusové rádi hovoří. Nad staletou prázdnotou tamního života, pohrdáním životem a pocitem nadřazenosti pramenícím z malosti jedince. čekal jsem vysvětlení pramenů takových postojů a konstatování, že pochopení chování nemůže být omluvou chování. Nestalo se. Ku škodě prof. Trávníčka a všech "mírotvorců". Tady pan profesor selhal!

Moc díky za velmi dobré zamyšlení. Stejně problémy bych viděl i v jiných humanitních vědách. Bohužel jsou teď na VŠ bez přijímaček a masové, takže trpí kvalita. Navíc znám spoustu vystudovaných literátů, kteří bohužel plavou v dějinách. A tak je pro ně nejen 19. století nuda, ale i jiné epochy a zachraňují to hledáním literárních figur a tropu nebo nejnovější a především populární literaturou. Nebo ještě hůře, je čeština jen průpravou z pravopisu.

Pro detaíní poznání ruské mentality stačí si přečíst díla Nikolaje Gogola, Revizor, Ženitba, Hráči. Měla by být povinnou četbou pro všecny “politology”.

Skvělý text, proto je tolik omezenosti mezi lidmi, že čtou jen diskuze na seznamu a nějaké SMS zprávy.