Pane autore, jako bych to napsal sám...

Viděl jsem film jako desetiletý někdy na podzim 69 těsně před tím, než jej dali do trezoru a viděl jsem ho v malém kině v Kralupech u Chomutova, kam jsme se museli z Moravy odstěhovat, protože máti kvůli emigraci strýce zakázali učit.

Cítím ještě teď tu beznaděj, co na mne z filmu padla když jsme vyšli z kina do páchnoucí mlhy díky Tušimicím, Ervěnicím, Prunéřovu nebo čemu to.

Pouštím si jej i teď jako zralý muž co má nažito, je to nadčasové dílko, nádherně vykreslené postavy jako třeba "kradák" Jožka s Pyřkem,pohnuté osudy, celý film prosycen lidstvím, i figury kolektivizátorů v podání pánů Prachaře ,Brodského a Lohniského na konci filmu měly lidský rozměr,takové závěrečné smíření se .(co si budeme povídat,Jasný je nemohl vykreslit jako Urválka, Vaše nebo mlátičku Grebeníčka)

Jen drobnost na závěr- pokud pitím slivovice myslíte osvěžování se ženců při senách, pila se 20% výčepní lihovina,tzv. "vajska" (od weiss bílý)neboli šedá.Po slivovici by brzy šli do kolen.

Tenhle film by měli opakovaně vidět současní retráčci a vzpomínači se slzou v oku na minulý režim. Režim, který nejen fyzicky ničil lidi, ale zničil je i psychicky a občasnko-společensky. Vykořenil letité soužití lidí různých kast na venkově. Rozdupal sedlácký stav. A tak bych mohl pokračovat.

Jeden z nejlepších filmů, které tu byly natočeny...myšlenkou nadčasový a skvěle obsazený.....

V článku se objevil termín odvolat film. Těžko vědět, co znamená, protože Jasnému film přece nepatřil. Film Všichni dobří rodáci lze považovat za kroniku doby, tedy i té, která se týká i městečka Bystré, kde byl natáčen. Jde o popis doby, která po únoru 1948 přinesla i teroristické akce, viz plán zastřelit Varhaníka, který se nepovedl a obětí se stal pošťák, počáteční odpor proti združstevňování a nakonec náznak toho, že se lidé spolu výdy dohodnou. V Bystrém senarodila moje maminka a jezdil jsem tam na prázdniny. Ve filmu hraje její kamarádka Marie Stiehlová. To je ta, která zavírá polorozpadlé okno, aby neslyšela pochod doprovázející funkcionáře jdoucí z radnice. Byla jako filmový František ale do JZD nikdy nevstoupila. Její sestra Milča Pazlarová s dcerou Bohdanou vstoupily po smrti pantáty. Pro ně to bylo osvobození, měly stálou práci bez starosti o to jestli prší moc nebo málo. Její dva vnuci vystudovali vysokou školu, což jak říkala, by si nikdy nemohli dovolit. Bystré s necelými 2000 obyvatel nebylo režimem zdevastované. Vedle JZD tam byla Vitka, jediná přádelna v republice zpracovávající angorskou vlnu, pobočka Botany Skuteč, Arma, která šila vojenské uniformy, několik obchodů a hospod, hotel, autoservis, zdravotní středisko, školka, základní škola i sokolovna. Na zámku bývalo odborné učiliště a později domov postižených dětí. U Pazlarů se cestou z pole stavovali lidé na žitovku, vedli diskuse co bylo v radiu a novinách, co říkal pan farář v neděli při kázání a co Svobodná Evropa. Jasného kronika je jen část celého příběhu, Jeho dokončení se nehodí.

Vyrůstal jsem na vsi nedaleko Plzně, otec pracoval ve Škodovce v jednom z nových závodů jako soustružník, později postupář. Matka pocházela z nevelkého hospodářství, pracovala v JZD od jeho založení, začátky byly velmi skromné.Otec jedné spolužačky zahynul při zatýkání, dva rolníci byli vystěhováni. Několik sousedů bylo vyhozeno z práce po protestech proti měnové reformě. Jakým způsobem se JZD postavilo na nohy a postupně se vypracovalo na jedno z nejlepších v okrese, to nevím. Spolužáci, kteří tam po získání kvalifikace v zemědělských učilištích a školách si kupovali auta a stavěli domky léta před námi. Práce v zemědělství byla tehdy namáhavá, ovšem většina potravin byla naší produkce. Jistě, potraviny tenkrát nebyly levné, jižní ovoce nebylo téměř vůbec. Jabloní, švestek, třešní apod. bylo dost ve většině zahrad. Matka (ročník 1920) už byla v důchodu, ale když viděla zplundrované kravíny a prázdné dílny kdysi prosperujícího JZD , viděl jsem, že má v očích slzy. Byl jsem dost ve světě, úhledná malá hospodářství v Rakousku, či Bavorsku, to je těžko u nás dosažitelné, stejně tak jako sady a vinice v Alto Adige, nebo kolem Rýna. .Ale Francie, zlášť Bretagne, to je asi jako to bývalo u nás Dnešní zemědělství - jak kde. Ale ty ohromné pásové traktory Chalenger s motory o 500 koní vidět v malebném kraji u Nebílov, to je zážitek.

Film "Všichni dobří rodáci" jsem viděl mnohokrát, je vynikající, bohužel , z herců už nežije skoro nikdo.A beznaděj? Poznal jsem dost lidí, kteří se nikdy nevzdávali, kteří z velmi skromných poměrů dokázali udělat slušný kus práce.A vychovali děti!!!