Žádné peníze ani výhody porodnost nezvýší. Současná situace je natolik pro mladší generace komfortní, že i jedno dítě tento komfort naruší. Proto si mladí raději užívají všeho, co společnost nabízí. Studium, cestování, kariéru. Zvlášť při dnešních možnostech antikoncepce. Můj otec se narodil v roce 1916, jako třetí z osmi dětí. Dvě z nich zemřely krátce po narození. Ostatní se dožili vysokého věku. Nemyslím, že babička dostala mateřskou a příspěvky na děti v takové výši, aby to rozhodlo o počtu jejich dětí. Já myslím, že nedostala nic. Rodila prostě proto, že to bylo normální.

Mám dojem, že se v naší společnosti mění pořadí důležitosti toho, co chce jedinec dosáhnout. A dítě se přesouvá na konec tohoto pomyslného seznamu.

Za 50 tisíc si vláda vyšší pozornost opravdu nekoupí, s tím souhlasím. Ale mohla by si ji koupit za uznání, jak je pro děti důležitá úplná rodina s matkou a otcem, žádné zvrácené experimenty typu rodič jedna a rodič dva, případně otec neznámý. Možná by pomohlo, kdyby se mladí lidé učili taky zodpovědnosti vůči manželovi (manželce) i vůči dětem. Že výchova je vlastně souhrn vzájemné lásky, úcty a touhy i ochoty sdílet dobré i zlé, společné radosti i starosti i svůj díl drobné, každodenní práce. A tomu učit i děti. Moc dobře si vzpomínám, co legrace a společných zážitků i spolupráce jsme si co dospívající užili na chmelových a bramborových brigádách, s jakou hrdostí jsme si vezli domů své první vlastnoručně vydělané peníze - a to vše s vědomím, že doma čekají máma s tátou. A víte - myslím si, že každá fronta, ať už pracovní, vědecká, umělecká či jiná. A žena, která dokáže být mužovi oporou a pomocnicí, vychovávat děti a třeba s nimi zůstat i tři roky doma, zaslouží přinejmenším stejnou úctu jako gender aktivistka; dost možná, že i mnohem větší. A přitom vůbec nemusí být domácí putičkou, nýbrž ženou vzdělanou, samostatnou a úctyhodnou.