Ačkoli už v kalendáři mého života už osud možná začne brzy obracet poslední stránky, děkuji Bohu, že jsem dětství a mládí prožila v časech, kdy máma, táta a děti bylo něco naprosto samozřejmého, kdy věta Manželství, mateřství a rodina jsou pod ochranou státu byla zakotvena v Ústavě, kdy jsme četli a poslouchali krásné pohádky klasiků i současných autorů. Kdy dětem nikdo neotravoval život už od mateřské školky různými deviacemi, které se množí jak houby po dešti a vynucují si ne rovnoprávnost, ale výsadní postavení a obdiv.