Asi před čtyřiceti lety pracovali na stavbě čeští a vietnamští zednici. Češi se na Vietnamce vytahovali a bránili jim v práci. Situace se vyhrocovala až si Češi mysleli, že to Vietnamcům vysvětlí ručně, ti drobnější Vietnamci s nimi udělali krátký proces a nařezali jim. Potom odešli na ubytovnu pro Vietnamce která se se všemi Vietnamci uzavřela situaci musel řešit velvyslanec. Vážím si jich jsou slušní a pracovití a nezdvořilé chování vůči nim odsuzuji.
Vietnamci by si měli především uvědomit jednu zásadní věc a to je za, že díky našemu státu a obyvatelům žijí mnohem lepší život, než by je čekal u nich. Takže by neškodilo trochu pokory, než začnou fňukat, že jim říkáme občas rákosníci, což není v naprosté většině myšleno hanlivě, ale jsou to spíše zažité výrazy. Pokud z toho má někdo mindrák... co má být, stoupněte si do řady, dnes je každý hned ublížený a řeší se úplné kraviny.
Samozřejmě je mi líto když toto čtu a právě při čtení mě napadla taková věc, kdyby naši rodiče žili jednu generaci ve Vietnamu a já se tam narodil, vystudoval a mluvil jejich jazykem, byl bych tam plnohodnotným Vietnamcem?
Nebyl...vietnamská společnost je silně xenofobní, stejně jako ta česká. Ale jsou i horší, třeba pro mongoly nebo japonce budete vždy ten bílý nosatý cizinec. Víte , že v japonštině má slovo cizinec stejný význam jako nepřítel? 🙂
Ano, myslím že to tykání a ponižování tu je, nadruhou stranu jsme je přijali bez problémů a oni svatí nejsou, takže bych na tom pracoval, ale nic zásadního.
Článek je tak trochu hysterický, madamme.
Přesně o Vás ten článek je, bohužel ve své omezenosti to nevidíte...
Nemám nic proti nikomu kdo se živí prací. Vietnamci jsou na území Česka několik desetiletí a na rozdíl od jiného etnika, které je na území Česka několik století, nevysávají a nezneužívají sociální systém. Pokud vím a znám, tak jejich děti chodí normálně do školy, nemají pro nás hanlivý až rasistický název „gadžo“. Vietnamci mi nevadí.
Pro mě jsou to lidi, které sem importovali komunisti jako internacionální pomoc.přestože jsou snaživí nikdy nic pořádného neudělali. Oni spis za korunu koupit a za dvě prodat. Po několika zkušenostech jejich obchody pokud nemám tedy jinou možnost odcházím velkým obloukem. Restaurace ani náhodou.
Jediné co mi opravdu vadí je to, že když mají v nějakém obchodě cenovou akci na něco tak to mnohdy vykoupí, aby to mohli dále prodávat a ostatní utřou hubu.
Jejich krámky na vesnicích super, protože nebýt jich tak by tam mnohdy nikdo neprodával.
Tady u nás v malým městě máme vietnamce rádi. A když se do nich nějakej nějakej zoufalec naveze, nenechaj si to líbit. Ale to se naveze i do Čechů. A hlavně, když je člověk sebevědomej, váží si sám sebe, nepodceňuje se, tak ho žádnej idiot, nemůže rozhodit.
Vietnamcům netykám. Vážím si jich. I když když jsem kdysi pracovala už v dnes zrušeném podniku - jmenovalo se to Škrobárny - tak tam byli přivezeni občané Vietnamu na práci . Byli ubytováni, dostávali stravu zadarmo - než se tzv. aklimatizovali. Potom byli zařazeni do výrobního procesu. Ovšem , z jejich mezd jim byl strháván tzv. transfer. Tzn., že část jejich mzdy byla odváděna na "Vietnam". Když se dozvěděli, že my jako tehdy obyvatelé ČSSR, tuto povinnost nějakého transferu nemáme, bylo to "pozdvižení na vsi". Ale , taky si pamatuji jejich úplně první výplatu: nákup jízdních kol, nákup vlny na pletení ... apod. Ale teď chci napsat jednu veselou historku. Moje děti hrály šachy, a my jako jejich rodiče jsem je vozili na turnaje. Jeden z takových turnajů se odehrával v Hodonicích. My, jsme je přivezli, nechali zapsat, zaplatili startovné - a šli jsme si po svých. No, a tak jsme navštívili tu známou tržnici v Hatích. Mému manželovi se tam "cosi" zalíbilo ( je jedno co ), chtěl si to koupit. Ale před námi stál Rakušák - Vietnamec řekl cenu 450,- Kč; Rakušák zaplatil a odešel. Když o totéž požádal můj muž, tak Vietnamec řekl 250,--. Na naši otázku, proč tomu rakušákovi řekl 450,- odpověděl ( pro nás nezapomenutelnou skutečnost) : my Češi si přece musíme pomáhat.
Možná jsem vesnický buran, ale:
Chovej se k lidem tak jak chceš aby se chovali oni k tobě. Nevzpomínám si, že bych se někdy choval k někomu neuctivě, pokud si nezačal, protože:
Pokud to nejde chovej se k lidem tak jak si zaslouží.
Možná, že je to tím, že soudím lidi podle sebe.
Vybrat si zrovna Respekt, nebo jenoho upadlého komunálního politika jako všeobecný kalibr Čechů je, promiňte, podraz. Je nás deset milionů a stavět obraz Čechů na příkladu několika primitivů je stejně rasistické, vážená paní autorko.