S kamarádem naše první auta, já měl 160gt, dovoz z Německa, svatební dar v 70. letech do Chebu, kamarád měl 180 gc, ale dělal z něho superlišťáka 180 gs. Oba měly 1,8 motor který byl velmi tichý a na zdejší tehdejší poměry silný. Model 160 gt byl také vizuálně hodně očesaný, vnitřek nijak atraktivní, chyběly opěrky, chromy a dřevěné dekory. Auto silné, robustní, pohodlné, ale v 90. s koncem Mototechny na Kladně a Tuzexu u Půjčovny kde se prodávaly náhradní díly to bylo stále těžší udržet pro normální provoz, občas se v Praze objevil nějaký odložený kus a ten vykoupit, ale i tak to bylo jen oddalování smrti. Dalo by se to udržet na letní veteránský provoz, ale bez garáže to bylo neuskutečnitelné tak šly pryč. Přesto na něj jako na naše první auta s láskou a radostí vpomínám a když nějaký vídím rád se podívám a poslechnu zvuk motoru.

My měli 180. Můj otec, mistr karosář, koupil totálku a po 1/2 roce oprav z ní byla překrásná bílá kára. Bylo mi 18 a když jsem řídila, nosila jsem se jako pětka do spořitelny 🙂. Ještě po 40 letech si vzpomenu jak to bylo úžasné auto.

Měl jsem ho až do asi 2010, kotouče v předu i zadu, pohodlí, Pelješac-Chorvatsko jsem dal za 15hod, ale ta pětka chyběla.

Rozumný řezník nebo zelinář si něco takového nepořizoval. Nedával najevo kolik má peněz. Nepotřeboval na sebe upozorňovat.