Jako vojín absolvent (vnuk "kulaka") jsem byl u útvaru den před Štědrým dnem postaven do jedné řady společně s mnohokrát trestanými recidivisty a bylo nám důrazně připomenuto, abychom se chovali spořádaně, a hlavně nikterak nevystupovali proti socialistickému společenskému zřízení
Jako vojín absolvent čeho? Vojín absolvent byl vysokoškolák, který odsloužil část základní voj. služby na vysoké škole, na vojnu šel na jeden rok, většinou s hodností četař, nebo poručík.
Pan itelektuál to popisuje velice dramaticky. Jo pravdou je že dva roky bylo celkem dost. Nikomu se tam nechtělo na druhou stranu armáda byla velice silná a početná za 120 korun měsíčně. Po čtyřiceti letech- pohon zrcadla klávesa stabil a tank t 72 byl připraven. Většinou jsem trefil i dnes po čtyřiceti letech by to asi nebyl problém přejít do pohotovosti a ničit pakáž, která chce zničit nás náš stát. Pan to moc dramatizuje a jestli žije domněnkou ,že by ho v dnešní době někdo šetřil třeba severokorejec nebo šílený muslim. Tak to je opravdu jen pan co o životě ví úplné h..no. No a to povýšení na mazáka s půlitrem rumu se těch 24 ran dalo vydržet. Velitele byli vojáci nebyli špatní. Jen politruk byl udavač a voják k ničemu. Zmetek a donašeč to byla jediná loutka, kterou neměl rád nikdo. Hodně by se hodil do dnešní doby nic neuměl jen žvanit.
Vojna spoustě mladým chybí. Tam by se aspoň naučili samostatnosti, sebeovládání, poslušnosti a úctě. Na vojně jsem na rozdíl od pisálka článku byl a mazáckou vojnu zažil, něco to do života dalo. Když vidím dnešní mládež, která si ničeho neváží, nehledě úctě k starším, potřebovali by alespoň půl roku naší vojny a pan pisálek vůbec neví o čem píše.
Byl jsem na vojně 1972-4, a u pluku jsem nezaznamenal jediného mrtvého vojáka, haldu simulantů to ano, hráli to na hlavu, jelikož si mysleli že jim do hlavy nikdo nevidí, těm co se to podařilo se ale divili že jim vzali řidičáky, jelikož měli potvrzeno že jsou magoři.
Já jsem byl na vojně v roce 1969 až 1971 jako psovod i na čáře v PŠ -poddůstojnické škole v Grabštejně za Libercem.Pak v Přáslavicích u Olomouce jako psovod jsem měl na starost 2 psi vlčáky.,Vážil jsem 62 kg měřil 168 cm.Měl jsem odznak Vzorný voják,Nikdy jsem nepoznal šikanu a měl jsem spoustu kamarádů.Vojna mě naučila pořádku,zodpovědnosti a udělal ze mne chlapa.Měl jsem zlatou vojnu a rád na tato léta vzpomínám.Nepamatuji si ,že by některý z
kamarádů zemřel nebo si ze zoufaství vzal život.To co tady píše autor tohoto článku jsou opravdu nesmysly člověka který se vymykal kolektivu a byl naprosto nepřízpůsobyvý.
Takovou kravinu, že umřelo tolik lidí kvůli vojně slyším poprvé. Vy už nevíte jak ty komunisty ještě víc zakopat do země. Jsem ročník 1964, a přesto, že to nebyla procházka růžovou zahradou, dodnes na vojnu vzpomínám rád.
Během mojí služby zemřeli dva. Jedna vražda a jedna sebevražda.
Sloužil jsem na vojně v r. 1970, ale tak jak je to v článku :
".......protože vojáci nezvládali šikanu a místy brutální zacházení. „Bití, svazování, verbální šikana, to všechno jsem zažil,“ říká pro Čtidoma.cz Antonín Pokorný..... "
to bych nikdy nenapsal, to je dost přehnané.
Zato můžu dát k lepšímu popis mého konfliktu s politrukem útvaru. Vedení vojenských útvarů bylo schizofrenní, byli dva, velitel útvaru a politruk útvaru, který dohlížel na ideologickou čistotu útvaru včetně velitele.
Politruku mého útvaru se nezdály moje postoje k socialismu a tak mi vyčítal, že jsem vystudoval za dělnické peníze. Na to jsem mu odpověděl, že každá společnost, která chce být úspěšná, musí nechat vystudovat své nadané členy. To ho rozběsnilo do běla, začal nepřirozeně řvát, až všichni okolní vojáci ztuhli a zběleli, nakonec strhl z hlavy svou brigadýrku a úplně ji rozšlapal na hadrové cucky, načež začal běhat do kola a kopal přítomné vojáčky do zadku, všechny kromě mě, přitom neustále řval.
Co z toho bylo? Nic. Ani na hlášení k veliteli útvaru jsem nešel.
Byl jsem na vojně a byla i šikana,ale byla to zkouška odolnosti,nikdo nebyl nucen k sebevraždè,ale hromada mladejch by jí dneska potřebovala.Po dvou letech očistce se domů vràtil úplně jiný člověk.Nebylo lehko,ale vydržet se to dalo.Nechàpu v dnešní době jak může být ženskà plukovníkem.
Jak a kde jste přišli na některé blbosti co píšete.
Za 25 let se jednou za 2 roky ve všech kasárnách v ČSSR vyměnilo osazenstvo,kolik je to lidí?.Já jsem byl ve 3 kasárnách a zažil možná jednu mimořádku se smrtí, protože fetoval čikuli, ale žádnou sebevraždu
A já jsem v našem útvaru v r. 75 zažil 2 sebevraždy. Obě spáchali svobodníci, když se vrátili po PŠ na útvar mezi mazáky. Kdo to nezažil, nepochopí, jak mohli vypatlané hlavy z podunajské nížiny terorizovat mladé vojáky. Někteří to prostě nedali.
Cíleně napsaný článek dehonestující základní vojenskou službu. Z vlastní zkušenosti . Za dobu co jsem sloužil nebylo na našem útvaru žádné vážnější zranění , dva kluci se přihlásili jako kandidáti do KSČ jinak nikdo , vyšší důstojníci to měli asi jako podmínku postupu . Výhody ve výcviku neměl kvůli politice nikdo. Během vojny se moje fyzička zvedla o 100% , naučil jsem se samostatnosti a vážit si kamarádu a dobrých velitelů. Pod tlakem co jsme všichni byli se naplno projevil charakter jednotlivců. Buď byl dobrej a nebo šmejd. To se týkalo i velitelů. Dunajská PS Komárno Bratislava 89-91