Ano, šikana byla jak prase a nejvíc na peeškách a bojových útvarech bigošů. Můžu jmenovat národnosti, které v tom byly vyloženě mistři. Navíc zkušenosti z kriminálu se některým hodily Zažil jsem místnost u bojové zástavy vymalovanou mozkem strážného.

Celý život se zajímám o vojenskou historii. Mazácká vojna je prapodivný fenomén, který se ale podle všeho objevil až po WW2. Nejvíc podobná je tomu dědovština, tedy sovětská šikanozní vojna. Vypadá to, že za monarchie, první republiky, ani WW2, nic takového v armádě nebylo. A jde o fenomén neznalý ani z armád NATO. V USA panuje kult "bratrství ve zbrani" a tak to vypadá, že mazácká vojna je syndrom "nebojující armády". Obrovská ČSLA nikdy nebojovala, 2 roky byly až moc, v armádě byli všichni, a tak vznikla mazácká vojna. Tolerovaná brutální šikana-plod nebojující lidové armády. Protože pokud by šlo o armádu, která válčí, bylo by to kontraproduktivní-nebudete týrat někoho, na kom závisí v boji váš život. I ve Švejkovi je zkazka jak mužstvo zabije v první bitvě šikanujícího důstojníka. Tady se ale mučili navzájem vojáci. A z toho pak vyplývá i větší tolerance k násilí vůbec. A mimochodem Vojna dělá z kluků chlapy znamená nikoliv drsňáky ale - nevolníky. Chlap je zastaralý výraz pro nevolníka, čeleď, někoho kdo je nesvobodný a nemá práva (třeba privilegium nepodléhat odvodům nebo robotě viz. tzv. Svobodní sedláci). Pozor, nezaměňujme šikanu vojín-vojín s drilem. Dril vede k naučeným postupům (nemyslet/konat), šikana je týrání... Jak kdysi řekl Patton: Úkolem vojáka není padnout za vlast, ale donutit nepřítele padnout za tu jeho. (Minimalizuj vlastní ztráty, maximalizuj nepřátelské.) Proto se tak liší Abrams vs. T-72, proto Stealth letadla nebo Merkava aneb na osádce záleží.) Totalitě na človéku nezáleží, demokracii ano, voják je volič a plátce daně v uniformě.

Ten článek je cítit "podivným" intelektuálem! Já jsem byl na vojně v letech 1967-68 a zažil jsem pouze pokusy šikany od "mazáků",které jsem si sám vyřešil. Byli to většinou chlapci násilnické povahy se základním vzděláním. Jako středoškoláci ,jsme měli ve velké většině nějaké specializace, které se hodily i v civilu .Řidičský průkaz, strojnický průkaz a pod. Mohu posoudit to,co jsem sám zažil, nebyl u žádné specielní jednotky.Moji dva kamarádi byli u parašutistů a taky si nestěžovali. Pravdou je ,že jsme měli trochu problémy s chlapci z východu republiky.

Zase plno keců. Sloužil jsem v letech 64-66 plus dva měsíce nám prodloužily kvůli cvičení .,základní výcvik , pořadová , a hlavně naučit se zvládnout obsluhu zařízení dostaly jsme do těla hodně hochů nebylo zvyklých na chození , běhání to bylo 6 týdnů po přísaze převelení na rotu. I tam jsme jako bažanti musely uklízet , topit ale nikdo nikoho nešikanoval Když dostal bažant za úkol umýt chodbu tak ji umyl když se na to vybodnul tak ji drhnul kartáčem ale jeho blbost.. Sloužil jsem jako operátor P 35 jeden případ u nás byl voják co došel po příjmači na rotu asi po týdnu dostal dopis od slečny s kterou chodil že dva roky ona čekat nebude a on se chtěl kvůli ní zastřelit . Bohudík rána nevyšla v náboji byl místo náplně ústřižek metru za 100.Skončil na psychiatrii Jinak doplním hoši ze Slovenska báječní ,Vycházky kam jsme si napsaly jezdil jsem od pátku 17 00 do pondělí 07 00 na vycházku psanou domů . Potom k nám dojeli partia vojáků ze Zbirohu Ti se vybodli na vycházkové knížky jezdili kam chtěli až je chytla litačka oni že u nás se vycházkové knížkyy nenosí . Průser . Vycházky zrušené jen do blízkého okolí . No jako mazák jsem jezdil stále a v autobuse s jedním férovým kapitánem on věděl že jedu domů Tí ze šnůrkama nám jen zasalutovali . Ještě doplním Mohyla - Sokolnice .

Blbost, já jsem byla na vojně v letech 1975 až 1977 ve Vimperku v kasárnách U sloupu.(Nebyla jsem žádný soudruh, jen důlní zámečník z uhelného dolu).Byla jsem řidič tanku T 54 Modest a na to rada vzpomínám. Líbilo se mi řídit tank a jezdit s ním ve vojenském prostoru Boletice. A nevím o nikom z mého tankového praporu kdo by tam zahynul. Zúčastnila jsem se i vojenského cvičení Varšavské smlouvy v Polsku v létě 1977.A později po pár letech jsem byla na vojenském cvičení vojáků v záloze na Libavé a tam jsem se dost často stýkala s ruskými vojáky a byli to fajn kluci.

Tohle mohl jenom napsat pošuk.Byl jsem na vojně 65-67.Našel se tam taky takový pošuk který to píše,tam se člověk postavil na nohy a něco se pro život naučil.Řidiči se pořádně naučili řídit a zážitku je plno.Tam člověk poznal správny chlapy a také skety.Byla to škola života.Rád na to vzpomínám,je pravda,kdo nebyl na vojně není chlap.