U naší roty měl každý mazák svého bažanta. Ano, bažanti leštili boty , nosili bufet a jiné služby, za to je mazák učil co a jak na vojně a i chránil. Viděl jsem jak na vojnu přišli vyjukaní nesamostatní chlapci a z vojny odcházeli dospělí samostatní chlapi. Také jsem viděl, jak ti bažanti co se ulejvali, zašívali a byli vych..cánci, byli nejvíc buzerovaní a když se z nich stali mazáci byli to ti co nejvíc šikanovali.
Komentář jak od někoho, kdo patřil k těm, co ty dva odporné roky ponižování, nesvobody a průplachu mozků prolhanou bolševickou propagandou dělali ještě hnusnější, než byly samy o sobě.
Kecy, že vojna udělá z kluka chlapa jsou k smích ne spíš k pláči. Já sloužil dva roky v Rakovníku jako řidič a to mě zachránilo. Sice jsem také zažil šikanu, ale na rozdíl od mnoha ne fyzickou. Běžné bylo týrání od mazáků, ale i šikana od důstojníků. Nastoupil jsem v roce 1970 kdy začínala tvrdá normalizace a charakterní frajer kapitán musel uvolnit mladému blbovi poručíku, samozřejmě z politických důvodů. Na rotě nás bylo asi 30, ale jen šest nás nebylo členy SSM. Bylo každotýdení praxí, že členové SSM šli v sobotu dopoledne do klubovny na sledování televize a nás šest přehazovat uhlí, zametat a uklízet nebo v zimě hrabat sníh. Díky konfliktům s velitele poručíkem jsem za dva roky dostal jeden opušťák za nemocnou mámou, která dva týdny po mém návratu z vojny zemřela a dvě povinné dovolené, ale ne na Vánoce, jako ostatní, ale na podzim. Je také pravda, že vojáci umírali. Za mě se jeden utopil, jeden zemřel při nehodě v tanku a dva se zastřelili samopalem po návratu ze stráže. Je pravda, že v současné situaci by možná povinná vojna byla prospěšná, ale tak na tři měsíce profesionální výcviku.
Zas jeden ublíženy slaboch
Bu-bu-bu...to je zase článek. Měla jsem 2 bratry, a když přijeli domů na dovolenku, nemohli se dočkat až se vrátí do kasáren....Autor co zde vypotil ty nesmysly, zřejmě na vojně nikdy nebyl....
Lžete. Neznám, včetně mě, nikoho, kdo by se těšil na návrat do kasáren. Nebo asi budete pěkně cáklá rodina. Naopak, pocit radosti a štěstí jsem měl, když jsem se popral s ostnatým drátem a přeskočil do civilní zóny. Za to riziko to stálo. Narozdíl od jiných jsem měl štěstí, že mi nikdy nechytili.
Antonín Pokorný, kde jste k němu přišli ? Taková drzost a snůška lží a výmyslů pohromadě. Dokonce se považuje za intelektuála. Psát, že zapřísáhlí soudruzi měli výhody je úplná zvrácenost. Vždyť ve vojenské základní službě komunisté nemohli být. Neměli nato věk. Byl jsem v základní vojenské službě letech 1959 až 1962. Vzpomenu dva vzdělance, jeden byl herec a mim, Ivan Kraus, bratr Jana Krause. Druhý, o pár let starší právník z Bratislavy. Pracovali jako letečtí mechanici v letce. Nikdo je nešikanoval, ani nezesměšňoval. Za celá léta mrtví žádní. Tak nevím, co s tím Pokorným ?
Kecáte, já znal minimálně 2 komunisty v základní vojenské službě. Do KSČ mohl člověk vstoupit už v 18 letech a po 2 letech tzv kandidatury se stával řádným členem. Takže nelžete.
Autor clanku dramaticky prehani ve vsech smerech. Bulvarni manyry neopustil. Zazil jsem vojnu koncem 70. let na Sumave, daleko od rodiste, kam jsem se dostal jen na svoji svatbu a 1x na opustak (povoleni k opusteni posadky). Jedl jsem celou vojnu z esusu, tepla sprcha 2x tydne s celou cetou najednou, na cimre s kamny na drevo nas spalo 20. Byly to tvrde podminky, ale nikdo se tam nehroutil, mazacka vojna se dala prezit. Podelani byli predevsim lampasaci sami ze sebe a z tech nahore. My jsme na vojnu kaslali, pokud byl cvrkot, tak jen tehdy, kdy byl lampasak na blizku. Nic, co by se nedalo prezit. Zazil jsem na vojne prave kamaradstvi, dobrodruzstvi na cerno za plotem, vystupy na Boubin ve snehu po kolena, tancovacky na zabavach. Vojna mne skvele vybavila bohatymi socialnimi zkusenostmi a schopnostmi umet se o sebe postarat. Musim dodat, ze dnes by v tech podminkach asi byly ty "tisice" mrtvych, jak desi autor, ponevadz doba se zmenila a odolnost chlapcu, jejich kazen a schopnost prizpusobit se a vydrzet jsou zcela jine.
A oni ty vojáky neopékali a nežrali když byl hlad,bída?🤣,Milý pisálku napiš kolik ročně zemře zbytečně lidí na silnicích,kolik lidí spáchá sebevraždu z blahobytu a výdobytků "demokratů"!,Kdybych vzal statistiku od roku 89 tak to bude jedno město!!!
Milý přispěvateli, to sis tedy navalil pěkný hřích na duši.
Byl jsem na vojne 1,5 roku, tzn. až po roce 1989, takže ten úplný hardcore jsem nezažil, ale samozřejmě jsem si velmi užil s lidským odpadem ze Slovenska, který se mstil už jen za to, že je tak daleko od domova.
Je potřeba si uvědomit jednu důležitou věc. Šikana nejde na vrub komunismu. Mnoho z těch "mladých nebohých vojáků", kteří byli šikanovaní jako bažanti, si to pak vynahrazovali jako mazáci přestože věděli... .
Je to bohužel lidská přirozenost, děje se to už na prvním stupni ZŠ. A děje se to třeba i na internátech, táborech... kdekoliv je nějaký kolektiv, se najde nějaký prevít. V lidech je zakořeněna touha ubližovat a vojna jim k tomu poskytovala unikátní příležitost. Komunisté to jen využili...ignorovali to, aby se kluci "utužili". Protože v případě války, by s nimi nepřítel přece v rukavičkách taky nejednal.
Jen pro zamyšlení se. Když tohle dělali mladí kluci mezi sebou...co asi takoví lidé dělali, když byli ve válce. Nepochybně váleční hrdinové, kteří nikdy bezbranným civilistům nepřátelské strany neublížili... . To ostatně vidíme na stranách všech konfliktů. Extrém řezání hlav, hromadné popravy, znásilňování. A to všechno jsou synové matek, které se budou dušovat, že ten jejich Pepík by to nikdy neudělal.
To je zase blábol..za komančů jsem na vojně byl a niic takového jsem.nezažil a ani nikdo s kým jsem se o vojně kdy bavil... jediné s čim souhlasím byly zbytečně ztracené 2 roky života.
No, já jsem strávil část vojny na telefonní ústředně a dálnopisu. Na dálnopis chodily mimořádky. Ty se měli přečíst ráno při nástupu. To se nedělalo, ale to je vedlejší. Mimořádky s úmrtím se stávaly. Od dopravních nehod, přes sebevraždy až po různé nehody se zbraní, utonutí v opilosti na vycházce atd. Mám pocit, že v tom vynikal Tachov a Janovice n. Ú. Stovky ročně to rozhodně nebyly. Ale stávalo se.
Pohled z druhé strany. Sloužil jsem v letectvu celkem 31 let u útvarů. Za tuto dobu došlo v mém okolí k jednomu usmrcení vojáka v záloze, který byl na cvičení. Při přípravě letounu došlo nechtěně k odpálení rakety S5, bohužel v tom momentě se nacházel na špatném místě. Dva případy úmrtí vojáků vlivem jejich nekázně. Jeden si v noci zkracoval cestu z hospody přes dráhu letiště v době letové akce a byl sražen letounem při startu. Druhý hoch dostal dopis od holky, co mu dala kopačky a v rozrušení vstoupil za letoun s nahozeným motorem při letové akci ve dne. Jeden voják si vzal život, ale nezjistilo se proč, nenechal žádnou zprávu, na vojně nebyl ještě ani půl roku. Nevím, jaké to bylo u pozemních vojsk, ale na letištích byla šikana minimální.
Já odsloužil základní vojenskou službu u bojového pluku západní divize. Za ty dva roky pamatuji několik úmrtí vojáků následkem alkoholu, když se udusili zvratky. Doufám, že autor je má započítané ve své statistice.
Pan Chalopa je buď na drogách nebo utekl Chocholouškovy ze sanatoria.Já jsem na vojně byl v letech1962 až 1964.Pokud se stal nějaký ůraz tak to bylo především vinou samotného vojáka.Opilství,porušení předpisů při nedovoleném opuštění prostoru nebo nesprávné použití techniky nebo zbraně.Netvrdím,že se nestaly smrtelné úrazy,ale nebylo to následkem nějaké šikany ale proto,že voják nezvládal pro svou fyzičku a psychyku.Když jsem byl po letech povolán na vojenské cvičení byl jsem zděšen,jako fyzickou kondici rekruti mají.Vždyť oni neuběhli ani kilometr bez odpočívání.Zkuste dnes vzít deset mládenců náhodným výběrem a prožijete šok.To že by měli být obránci vlasti,spíše reprezentanti domova důchodců co se týče fyzičky.