Děda r. 2003 pracoval doma na počítači (tehda pro 80l. seniora velmi neobvyklé), když se octl v nemocnici tak ho nadopovali sedativy tak, že jen spal, po probuzení byl úplně mimo, prakticky ani nejedl a měl problémy i s udržením hygieny. Bohužel dostupnou internu (se skvělým primářem a domácím prostředím) v blízké nemocnici zrušili, a tak jsme nezvádali dojíždět jej ani nakrmit. Dělali z něj úplně dementního, když jsem jej, zcela zesláblého, na nějakou dobu vyrval ze spárů nemocnice a byl opět dočasně doma, opět záhy normálně fungoval na počítači. Když záhy zemřel v nemocnici, lékař to sděloval v tom duchu, že už stejně byl dementní (trápení velmi kráceno)... Tolik k péči v našich nemocnicích. Děda nás např. prosil ,abychom si na personál nestěžovali, že se mu, nemohoucímu, zcela odkázanému na jejich péči, pak budou vyhořelé neempatické sestry mstít... Ne, děda nebyl dementní, jen byl nadopován sedativy, které u něj působily zmatenost, navíc jej uspávali natolik, že sestry pak sice neotravoval, ale ani tehda, když si potřeboval ulevit. Jídlo zaspal, takže ho přinesli a pak zase nedotčené odnesli. Jeho slovy, já nemám zuby a oni mi dávají tvrdý chleba, který neukousnu, suchý krajíc bez ničeho (opravdu tam měl a trochu mléka), aby se mi prý nezvyšoval cholesterol. Horší než koncentrák, naše zdravotnictví před 20 lety...