Mně se stalo něco podobného. Jela jsem vlakem přes tři hodiny a potřebovala jsem si odskočit na toaletu. Když jsem se vrátila zpátky na místo, viděla jsem, že mé věci jsou přesunuty jinam a tam sedí dva cizí lidé. S tím, že mi věci dali na jiné místo, Prý mi to přesunuli a ptali se, jestli mi to nevadí. Tak jsem jim řekla, že mi to vadí, protože nemám ráda změny....
Stalo se mi ve vlaku v létě, když dost pařilo, měla jsem rezervovaná místa na straně, kde byl skoro celou cestu stín. Když jsme nastoupili, už tam seděl pár dospělých lidí, a po slušném upozornění mě odpálkovali, ať si sednu přes uličku na jejich místa, samozřejmě na slunci, vždyť je to jedno. Nebyli schopni pochopit, že mně to jedno není, že jsem si ta místa z nějakého důvodu vybrala a rezervovala, vypakovat je musel až stevard. Drzost některých spoluobčanů nezná hranic.
Kdyby ustoupila, tak pro dítě to bude znamenat, že vztekem dosáhne vždy svého. Takže, za mne dobrá lekce. P.S. Když dítě bude chtít sedět na místě pilota, tak mu budete chtít taky vyhovět? To pro ty , co by vyhověli.
Dětí se rodí málo, už to není požehnání a dar ale investice, kterou si "pořizujete" tedy je to součást majetku. Majetek který se stala bohem a bohu se přece musí sloužit, bůh se nevychovává, bohu se ve všem musí vyhovět, aby rostlo jeho sebevědomí.
Slečna u okna jen trvala na tom, že co je její, je její.
A proč si matka nekoupila místo u okna. Když si koupím místenku, nevidím důvod si s někým měnit sedadlo .
No, nám se jednou v autobuse s manželem stalo, že v době, kdy jsem jízdenku kupovala, bylo plno a místa nebyla vedle sebe. Tehdy jsme slušně požádali a dotyčný nám místo přenechal. Ale v žádném případě jsme si nic nevynucovali.
Počítám, kolik oken letadlo má....když matka nedokázala dítěti vysvětlit, že prostě u okna sedět nebude, mohla to zkusit jinde. Když si někdo natáčí a fotí a je jasné, že jsme v záběru, ať já nebo rodina, vždy slušně požádáme ať počkají, než odejdeme, nebo točí jiným směrem. Problém nikdy nebyl, spíše omluva, že si to neuvědomili. A my děláme to stejné - prostě stojíme tam, kde nejsou lidé a pak můžeme fotit, když to nejde - oželíme.
Jednou když jsem letěla do Řecka . Taky jsem měla dceru cca necelé 2 roky . Chtěla jsem aby seděla na mém místě u okýnka . Letušky mi řekli že to nejde . Každý při vzletu musí sedět na místě které má určené . Kvůli pádu letadla a vyšetřování jak kdo kde seděl . Jinak bych taky neustoupila . Jednou mám místo tady a tady budu sedět
V životě jsem nezažila, že by letušky kontrolovaly, jestli lidé sedí na správných místech. Dokonce se nám stalo, že jsme si jako rodina spletli o 1 řadu a letušky by to opravdu neřešily, řešili to až příchozí, kteří tam měli sedět. V rámci rodiny jsme se prohazovali běžně, já zase sedím ráda hned u uličky, abych nemusela ostatní zvedat, když si potřebuji odskočit.
V letadle je minimálně 30 řad, takže 60 míst u okýnka. Když opomenu místa u nouzových východu a vezmu v úvahu další děti, místa si mohlo vyměnit asi 50 lidí. Proč pranýřovat jednu slečnu? Matka se aspoň poučí a buď dítěti vysvětlí jak se chovat nebo si příště připlatí místa u okna. Taky mám dítě a vždycky připlácím výběr sedadel. Nestojí to zase tolik peněz a všichni jsme spokojení.
Ta matka možná seděla ve stejné řadě. Ale jinak - je typické, že asertivní jedinci se zaměří na mladě a slabě vyhlížejí ženy a dovolují si. Na dvoumetrového 150kg vážícího borce by si netroufla ani matka, ani ten blb, co to natáčel.
Děti musí vědět, že ne znamená ne a musí to respektovat. A za to jsou odpovědní rodiče, v tomto případě měla zasáhnout matka !
Několikrát za dobu mého cestování na delší servisy letadlem jsem musel přestát tyhle výlevy,... Beru u malých dětí 2 -7 let, tam to ještě jde ale aby 13 letý se válel po spolucestující, vyřvával, že chce to a to, kopal do sedačky a rodiče seděly o řadu jinde je fakt na facku. Taky ji dostal, a bylo ticho, i když jeho tatík měl něco k tomu, váhový rozdíl 40kg a 30cm vše vyřešil. Kupodivu zasáhli i stevardky...
Doufám, že vysoudí co nejvíce a to na letecké společnosti i tom chytrákovi co jí natáčel. Pokud si zaplatím místo v letadle, tak je zkrátka moje a tím to končí. To, že se rodiče pokouší dnes vynutit nějaké ústupky přes své nevychované potomky je nechutná realita doby.