Knihy od Ljukjaněnka mám rád (za nejlepší považuji Spektrum). Vzhledem k filosofickému přesahu jeho knih, která u tohoto žánru není úplně obvyklá, i k určité kritičnosti vůči některým jevům ruské společnosti ("noví Rusové") mě tento autor svým postojem nemile překvapil. Jak je vidět, ani vzdělání a inteligence nečiní v Rusku člověka imunního vůči tamnímu letitému propagandistickému vymývání mozků. Lukjaněnko označuje Čechy za "nacisty" a přitom není schopen postřehnout, že se sám stal nacionalistu = nacistou. Podstata nacismu nespočívá ve vztahu k někdejšímu německému režimu, ale právě ve vztahu k režimu a národu vlastnímu - k jeho adorování, mesiášskému poslání, nekritickému obdivu k vůdci, neschopnosti připustit zásadní vady režimu apod. Hranici mezi patriotismem a nacionalismem Lukjaněnko evidentně překročil, bohužel. Trapné je i to, jak vůbec nechápe, že nakladatelství, po vyplacení autorského honoráře, svůj vlastní zisk může použít na co chce. Nelze vůbec pochybovat, že to je legální (nejsou to jeho peníze). Autor může pochopitelně nesouhlasit s postojem nakladatelství a nepublikovat u nich - ale to je asi všechno.

V případě Československa byl počet sovětských obětí nejprve vyčíslen na 97 tisíc padlých vojáků, později se však celkové ztráty Rudé armády podivně vyšplhaly až na 551 432 osob, což by prý představovalo 14,18 procenta sovětských ztrát při osvobozování devíti evropských a dvou asijských zemí. Sovětští vojáci si počínali nikoliv jako osvoboditelé, ale jako dobyvatelé, znásilňovali ženy (u nás 22 tisíc), kradly hodinky a jízdní kola. Tajné služby NKVD a Směrš odvlekly z Československa tisíce občanů do lágrů NKVD. Dne devátého května okolo desáté hodiny dopoledne, tedy již v době MÍRU, zaútočilo sovětské letectvo na města: Mladá Boleslav, Litoměřice, Roudnice nad Labem, Mělník, Dubá a Benátky nad Jizerou. Města naplněná lidmi radujícími se z konce války, jen v samotné Mladé Boleslavi se jednalo o více než pět set obětí, celkem 1300.