Měl jsem "koženou volhu", ještě s dvěstěpadesátkovým motorem a bočním trojlistým větrákem. Jednou jsem se s ním převrátil a projel zatáčku po boku. Velorex nebyl pro invalidy, ale pro dobrodruhy, protože člověk seděl obalený trubkami s pokrytou koženkou. Ale byli jsme mladí a jezdili jsme s tím z recese. Dnes to je předražený veterán, ale dříve to pro nás bylo vozidlo denní potřeby.
Aspoň že tenkrát pro ty invalidy někdo něco dělal. Sice jízda v tom asi musela být utrpení, ale lepší něco než nic.
Velorex byl pro invalidy příznivý pouze svojí cenou, jako nejlevnější kryté vozidlo. Jiný přínos pro invalidy jsem tam nenašel. To třeba Simson Duo z NDR byl pro invalidy užitečnější. A že se dneska pro invalidy nic nedělá? Nízkopodlažní tramvaje, autobusy, i některé vlaky. Hodně budov má bezbariérové vstupy, většina stanic má výtahy nebo plošiny. O elektrických vozítkách pro méně pohyblivé, s kterými si můžou dojet prakticky kamkoliv nemluvě.