Studium je výběrová záležitost jen pro ty nejlepší, pro studijní typy. Nelze donekonečna snižovat laťku, aby prošli i ti průměrní nebo dokonce podprůměrní. Spíš by se mělo podpořit, rozšířit nebo nechat nově vzniknout víc učňovských škol a motivovat děti i jejich rodiče k zájmu o řemeslo. Ostatně, řemeslníků je málo, zato nepoužitelných absolventů humanitních škol habakuk. Ti z technických škol uplatnění mají. Ale ti matematiku umí, jinak by kdysi přijímačkami, a potom celou školou, úspěšně neprošli. Navíc, přijímačky nanečisto o ničem nevypovídají, protože ty si může zkusit každý, čili i podprůměrný žák, který k nim ve skutečnosti nepůjde. Že je ve třídě a vůbec, ve společnosti, čtvrtina dětí (lidí) skutečně studijního typu, je úplně běžné. To se jen v poslední době každý snaží nacpat tam, kam nepatří. Děti často i ví, že na studium nejsou a nemají o ně ani zájem, to hlavně jejich rodičům chybí soudnost a tlačí je do toho, na co se necítí. Přitom v řemesle by mohly vyniknout a být i šťastné.
Pokud je dítě celých 9 let školní docházky výrazně více nadané na matematiku než češtinu, a přesto píše přijímačkové testy z češtiny líp než z matematiky, asi ty testy úplně dobře připravené nebudou. A to není samo, je jich takových víc. A co potom děti, které jsou víc nadané na češtinu. Letos mi jedno dítě právě dělá přijímačky na střední školu na technický obor a druhé dítě maturuje na odborné škole a dělá přijímačky na vysokou školu.
Ptát se na názor Štefla, jehož SCIO je přímým konkurentem CERMATu a kterého ty státní přijímačky na SŠ odstavily od jeho nejvýnosnějšího byznysu, no nevím, co jiného čekat za odpověď, než že jsou špatný. Chybí jen dodat, že on je dělal lepší (nedělal).