Je fascinující, jak si nejprve zřídíme desítky a stovky úřadů s nekonečnými zástupy byrokratů. Ti vytvoří nekončící řadu byrokratických nesmyslů, regulací, dotací, podpor atd., které zadusí normální trh fungující tisíciletí na tržním prostředí a selském rozumu. Pak vytvoříme další řadu komisí, které se desetiletí zabývají tím, jak z toho ven, přičemž výsledek je celkem nulový. Prostě platí to úsloví amerického prezidenta týkající se levicového řízení ekonomiky: Když se něco hýbe, zdaň to, když se to pořád hýbe, začni to regulovat, a když se to konečně hýbat přestane, začni to dotovat. V této jediné větě je tolik pravdy, že se o tom Uršule ani nezdá. Pochopí národní i evropské vlády, že nejlepší by bylo, kdyby nedělaly nic? Vždycky ví nejlíp jedinec, podnikatel či zaměstnanec, co je pro něj nejlepší, kde je díra na trhu, jak se má chovat, jak má být zodpovědný ap. Keynesiánské řízení ekonomiky stojí přesně na opačném paradigmatu - vždycky ví nejlíp úředník, co chcete, co je pro vás dobré, kam posílat vydrancované daně atd.