Hlavním viníkem takovéhoto hospodaření je především dotační socialismus. Obce sice mají peníze na účtech, ale neinvestují. Trpělivě čekají na vyhlášení nějakého dotačního titulu.

Úmyslem vyhlásit ho, se státní orgány chlubí dlouho dopředu. Proč to nevyužít, když pak akce vyjde levněji. Opravdu absurdita.

Kdyby nebyla očekávána dotace ze státního rozpočtu, tak by možná obce i rychleji stavěly byty. Ale proč, vyplatí se počkat. A podojit stát. Už tak dost podojený.

Dotace zkrátka škodí, kam se člověk podívá. Vyšší inflace, dražší materiály ve stavebnictví, nejsou pracovníci, kdeco a kdekdo se vrhá na různé zelené úsporám atd.

Problem je, že loby starostů obcí. dostávat bez práce stálý příjem z daní, který se prosadíl asi před 30 lety je velký, mají dokonce svoji poměrně silnou stranu a nikdo si dnes nedovolí toto změnit. Přitom všichni ví, že to není dobře.

Spousta firem má oficiální sídlo někde v Praze ale provozovny v regionech. V Praze je mnohem menší pravděpodobnost nějaké kontroly ze strany úřadů. Daně by tak šly Praze, ne vesničce či městečku kde se skutečně vyrábí. Do vesničky se přistěhuje jeden miliardář, jeho daně půjdou této obci. Bude ho chtít obec ztratit, nebo mu umožní si stavět atd. dle rozmaru?

Pokud je stát schopen obcím předepsat systém vedení účetnictví, statistické povinnosti a pracovní náplň většiny úředníků, tak by jistě byl schopen vydat nařízení o uložení peněz (a jejich úročení) u ČNB. Tedy kdyby stát skutečně chtěl.