Tohle bylo i moje dětství kdy jsme byly až do večera venku nebo když bylo škaredě tak na chodbě v baráku. Klíč na krku a volnost o které se dnešním děckám ani nesní. Učitel a rodiče měli autoritu takže když učitel napsal poznámku tak pak byl doma mazec. A pokud jsme odmlouvaly tak většinou následovala pořádná facka. A ne jak dnes kdy rodiče hodiny vysvětlují proč se to a to nesmí dělat. Prostě pořádná facka v pravou chvíli je daleko učinější než hodiny kecání. JO TO BYLA KRÁSNÁ DOBA.
přesně tak...
Já tedy pamatuji takové dětství i z 00 let a i teď, zvláště takhle zjara, když se udělá konečně pěkně, vidím venku spousty dětí, které normálně lezou po stromech, hrají si samy v partě bez dospělých atd. a ano, asi u toho mají mobil v kapse nebo hodinky kdyby něco. Samozřejmě že je ale dnes spousta rodičů, které děti takto ven ani nepouštějí a děti přehnaně chrání a neustále kontrolují. To je ale lidmi, ne dobou... A taky asi záleží, kde člověk žije, v centru Prahy to asi skutečně nehrozí.
Je to tak. Doma nás máma držela doslova doma, na dvorku, vrátka na ulici zamčená. Ostatní děti lítaly venku, ale ona se o nás (podle ní) stará líp.
Tak jsme občas si hráli s dětma s balonem přes naše vrata- jenže naproti baráky a balon nejednou skončil v okně, naštěstí otevřeném, jednou dokonce i na stole v talíři s polévkou...nebo zase u nás v záhonku - takže přišel zákaz i takovýhle aktivit.
Po čase pak děti sice mohly k nám na dvorek, ale - sednout na lavičku a povídat si, nanejvýáš tak ještě hrát na dvoře "Honzo vstávej" nebo "všechno lítá, co peří má" a to nikoho z ostatních dlouho nebavilo.
Volnost byla u babičky na vši nebo u pratety, u té se smělo snad naprosto všechno. Nevím sice jak, ale pořád nás měla v merku, věděla o každém našem kroku a my ji ani nezaznamenali.
Za to ale často musel někdo z té naší party držet králíka při stahování nebo vyčisti kurník nebo králíkům - ale dělali jsme to rádi. Nejlepší bylo, když jsme pak tu králičí drobotinu, (mladé), která nám přitom z koše utekla, chytali celé půldne v zahradě, protože oni přece měli "smekavý uši" a rychlejší nohy :-)
Doba je jinší, ale my jsme byli zdravější. Ve škole žádný asistent, kdo opravdu nezvládal byl ve zvláštní škole a bylo mu tam lépe. Někteří určitě trpěli dislexií a podobnými disfunkcemi, měli horší známky ale i tak vystudovali, nebylo třeba psychologů, zdravý vzduch nám pomáhal, děti se nekradly, no zkrátka teď je to jiné. Jestli je to pro děcka lepší ukáže čas. Nám bylo rozhodně dobře.😄
Z kroužků byl pro mě na vesnici dostupný jen pionýr (později skaut), fotbal a hasiči. Představa dojíždění do pár km vzdáleného města na jiný kroužek, téměř nereálná. Autobusů sice jezdilo více než dnes, ale stejně se to jimi nedalo zvládat. Tak co nám zbývalo? Ulice a les. Na celé ulici 4 auta, jedno jezdilo pravidelně. Mohli jsme si na cestě dělat cokoliv. Do lesa kousek. Stačilo zavolat "jedeme k dubu", všichni věděli kde to je, a ozvalo v kolik máme být doma. Pozdní příchod znamenal dršťkovou nebo lepanec. Roztržené oblečení se neřešilo, stejně jsme na sobě měli to "na litačku". Ale mělo to i svá rizika. Občas se někdo dokaličil po pádu z kola, občas se pod někým zlomila větev, občas někdo zapálil stoh, někdo se naučil kouřit, jiný chlastat.
1)kdyby nekdo detem vazne ublizil/zabil je...dostal by trest smrti
2)do zahranici by je tezko odvezl,mozna tak do zemi vychodniho bloku.Na zapad jedine v kamionu,ale nebylo by to jednoduche
=bylo vetsi bezpeci🙂
1) Není mi známo, že by tehdy za vraždu dítěte byl automaticky trest smrti.
2) Ohánět se zadrátovanými hranicemi jako záruka bezpečí pro děti může opravdu jenom retard. I když je možné, že by leckterý mamlas uvítal třeba kontroly mezi okresy.
V podstatě dnešní děti lituji a jejich rodiče taky. Jako děti jsme byly hned po skončení školy venku (občas jsme měli i zaracha). Byla žákovská knížka, jednou za 3 měsíce třídní schůzky, takže nikdo neotravoval neustále s nesmysly jako dnes do emailu, whatsapu (skupiny rodičů, školy, třídního učitele) a já nevím kam všude píšou kdejakou kravinu a prostě pořád něco řeší. Neměli jsme mobily, nebyli jsme zahlceni počítači. Dnešní děti pokud jsou bez mobilu, netu tak jsou úplně na hadry, protože nic jiného neumí. Jak ráda vzpomínám na naše dětství které bylo prožité velkým dobrodružstvím právě proto, že jsme mohli být spolu s ostatními venku. Pokud jsme něco provedli, následoval trest, dostali jsme na zadek a bylo to. Dnes se dětem nesmí nic a to je kolikrát špatně.
Moc pěkný článek. Děkuji! Osobně jsem měl krásné dětství, a že šlo někdy tzv. O Život. Chápu, že je dnes vše složitější, ale trochu lituji dnešní generace.
Asi je to tou dobou. Rodiče o nás neměli takový strach. Měli jsme volnost, ale také byly dané mantinely a my jsme je dodržovali. Když tomu tak nebylo, přišel trest, ale to jsme také věděli. O naše děti jsme neměli takový strach. Nyní bychom naši vnučku samotnou nepustili. Možná je to tím, že jsme starší a máme více zkušeností. Tenkrát jsme to brali tak nějak sportovněji. Dnešní doba je tak dokonalá, až je mnohdy nevhodná.
Nadávate na mládež, ale kdo je tak vychoval? No Vy! Proc??? Já je vychoval a vedl k tomu jak jsme měli my dětství.. Takže příroda... Svoboda.. Ale kluci jsou samy. Nikde není žádný teen, který by byl normální, jen posedavat něco popíjet a hlavně technologie... Nikdo už si nechce hrát, nikdo nechce zkoumat lesy.. Stavět bunkry
To by dnešní děti potřebovaly jako sůl. My jsme přišli domu, museli udělat úkoly, domácí povinnosti rozpis co a kdy byl na lednici a pak hurá ven. Žádný mobily ani internet. A fungovalo to.
Však nikdo nikomu nebrání i dnes fungovat obdobným způsobem. Je jen věci rodičů, že to nedělají. Mohou.