Byli jsme po škole vždy venku na hřišti, vždycky tam někdo byl, doprava minimální, takže tenis nebo hokej na silnici nebyl problém, dodnes z toho pohybového rozsahu a přesnosti a rychlosti v reakcích těžím, nedá se ničím nahradit, dnešní děcka považuji za neodolné primadony, zdegenerované špatnou stravou + digitální demencí a přecitlivělým ženským školstvím.
Jsem sice žena, ale také jsem hrávala hokej i fotbal na cestě s partou kluku a dodnes pěkně a ráda ujedu v drsném klučičím chování… , po škole okamžitě ven. Muj manžel je o dva roky starší, ale tuto svobodu si nikdy v dětství nezažil. Vše měl od rodičům už tehdy do puntíku naplánované !!! Našim synům jsme to dopřáli tak nějak půl na půl. Ale nejvíc svobody si zažili u babičky,tam to byli opravdu páni svého času 😊😊😊 Dneska by nám sociálka sebrala i psa !!! Děcka jsou dneska děsně nesamostatní …
Takto jsem zažil pěkné dětství, to, jaké mají děti dnes, jim vůbec nezávidím...
Narodil jsem se koncem sedmdesátých let a moje dětství bylo nádherné, plné zážitků, plné pohybu. Své děti se snažím vést k pohybu a k rozumnému úsudku, nebo lépe řečeno k používání hlavy správným způsobem. Dnešní doba se mi zdá spíše prázdná, smutná.
👍🙏
Ano, to bylo moje dětství.
Naše také. Přiměřené domácí práce i na poli normálka. Vůbec nám to neuškodilo.
Takto jsme trávili dětství na vesnici na začátku 90. let. Pohybovali jsme se po celé vesnici i přilehlém lese. Do školy se jezdilo do sousední vesnice, rodiče do města, takže ranní autobusy byly plné. Člověk jel sice „sám“, ale současně s ním jelo plno dalších lidí. Domů z venku jsme chodili před setměním, většinou nás ale mámy postupně volaly. Bylo to docela dobrý. Hlavně má člověk z dětství plno zážitků. Jestli je mají i dnešní děti, nevím. Asi mají, ale jiné.
Kdo volá tu policii na děti lítající venku? Lidé, co jako děti lítali venku. Proč?
Když o nich 5 minut nevíte,bylo myšleno
No to teda urcite,socialka se nestara ani o deti ktere ziji na ubytovnach se svymi rodici,kteri jsou nasilnici na drogach a denne opily.A zadnou socialka to nezajima ani tyrane deti,to uz musi byt polomrtva. To me rekla detska doktorka i ucitelka v materske skolce.Upozornuji na deti ktere jsou znevyhodnene ,tyrane a nic.
Taky jsme jako děti o prázdninách u babičky na vesnici lítali po celé vsi, ale nejdýl do klekání doma - a tak to měli všichni, i ti místní.
Takže nejdýl když zazněl první úder kostelního zvonu nastal překotný úprk domů.
Ale většinou jsme chodívali z pole spolu s dospělými, a tam to bylo jiné - šlo se, až bylo hotovo, i s krmením pro zvířata...a byly to krásný časy...
Děkuji osudu, že jsem se narodil v roce 1945, v chalupě pod lesem, s řekou na dohled,
s potokem na zahradě, plným pstruhů. Měli jsme katolickou výchovu a řezali nás, jako žito. Navzájem jsme soutěžili, kdo má větší "jelita". Navzdory tomu vzpomínáme, my, co dosud žijeme na své dětství, jako na nekrásnější dobu života.
Moje babička říkala a měla pravdu. Dokud se lidi báli Pána Boha , bylo na světě dobře.
Proto nejsme jen dementní nepoužitelná a nemyslící těla.
Vidíte a to si přesně mladí lidé o důchodcích myslí