K první věci. Partnerství je o tom, že se doplňují. Jeden vydělává víc, protože pravděpodobně tráví víc času v práci, tak ten druhý doma může udělat víc. Ale to neznamená, že dělá všechno. Zpravidla, pokud víc vydělává chlap, tak je pak domácnost a rodina starost výhradně ženy. Pokud víc vydělává žena, pořád na ni zůstává většina starosti okolo domácnosti a rodiny, případně nejsou děti, protože žena nechce, nebo dokonce nemůže obětovat příjem a chlap by se nepostaral (netýká se childfree). To není rovnej přístup. Ale řekla bych, že se situace lepší. Holky si svoje místa našly a nepotřebují partnera, aby měly nějakou životní úroveň, naopak s partnerem dost ženám úroveň klesá. Ale je už i dost samostatných chlapů, co nepotřebují služku, ale partnerku.

K druhé věci, je asi dost chlapů, kteří jsou lepší partneři a otcové než bylo zvykem za jejich dědů, ale to neznamená nižší kvalitu žen. Povinnosti už nejsou tak striktně rozdělené, stejně tak i možnosti.

Druhá věc souvisí se třetí. Většina normálních dospělých se o sebe dneska umí postarat bez ohledu na pohlaví. Holka zvládne vydělat, kluk zvládne vyprat. Partner je opravdu na ulehčení povinností (podělíme se o ně), naplnění potřeb a vytvoření rodiny, s dětmi nebo bez, to je jedno.

Docela souhlasím s nějakým poměrovým řešením. Ale ve všem, ne jen ve financích. Jak jsem psala výš, jeden doplňuje druhého, jak v příjmech, tak v péči o domácnost a rodinu. Pokud jsou dvoukariérový manželství, tak tam se zvyšuje podíl věcí, které se dají zaplatit, ale i tak by tam měla být nějaká rovnováha v placení i řešení.

To, že jste soběstačná, vzděláváte se a vyděláváte peníze, z žádné z nás muže neudělá. V případě hezkého vztahu se tím jen zvyšuje životní úroveň celé rodiny a v opačném případě je možnost od nevhodného partnera či manžela odejít.