Chce to na místo nocování dojet až za tmy a brzy ráno odjet. Nejlépe splynout s okolím, zatemnit okna a plachtu až za přední sedadla, aby bylo vidět že jsou prázdná. Žádný policajt se vám nebude násilím dobývat do auta, do kterého nevidí. Nanejvýš bude chvíli klepat, ale po nějaké době odejde. Odtáhnout vás nemůže, pokud nestojíte v zákazu. To platí pochopitelně pro spaní skutečně nadivoko - tedy v kombíku (dodávky a už vůbec ne obytňáky, nemají se spaním nadivoko nic společného).
Ani v menší dodávce není problém, minulý týden jsem spal na Slovensku a v Maďarsku, rok zpět v Rakousko, Itálie, na Slovesnkua Maďarsko
Obytné auto jsem měl celý život, byť dříve jen primitivní, doma upravené. Živilo mě to, byl jsem povoláním fotograf a moje práce byla vyfotografovat krajinu, památku, náměstí.... A mockrát jsem musel čekat na příhodné počasí, třeba i několik dní a v místě, kde žádné hotely ani kempy nebyly. Přespával jsem v autě kdekoli, ale stušně, kde jsem nepřekížel a nerušil.
Dnes bych se neuživil.
A dnes taky nenávidím (dříve milované) Chorvatsko. Chorvatští vyžírkové člověka ženou do kempu aby vyždímali z turistů co nejvíc peněz.
Tak to by mě zajímalo jak se řeší situace kdy mě cestou přepadne únava a hrozí mikrospánek. Pokračovat v jízdě nemůžu, ale spát v autě také ne a do nejbližšího hotelu daleko (případně může být plný a nebo tam přijedu ve 2 ráno a to mě asi nikdo neubytuje). Patová situace kdy ať udělám co udělám tak to bude špatně. Jasně že to asi bude záležet na konkrétní policii jak bude rozumná, ale je vůbec možno něco takového pokutovat když bych následnou jízdou mohl ohrozit zdraví či zavinit smrt ostatních účastníků provozu.
Tomu se říká bezpečnostní přestávka
Zdravím a děkuji za sdílené zkušenosti. Já jsem takto s přítelem a malým synem cestovala v 80. letech v Maďarsku a tehdejší NDR. Po revoluci pak v Dolomitech na Italské i Rakouské straně. Vždy záleželo na lidech. V NDR nás na Rujáně policie probudila v autě a vykázala z parkoviště. Našli jsme pastvinu, ráno jsme si udělali smaženici ze žampiónů, které jsme okolo auta našli. V Itálii nás pozval místní policista na svoji zahradu s tím, že hned ráno vyrazíme dál na cestu. Tehdy i teď platí, že k tichým a čistotným poutníkům bývají lidé tolerantní. Ale ve Švýcarsku bych na to určitě nespoléhala. Mají v krvi přecitlivělost na jakékoliv přiblížení k mantinelu zákazů. Jsem čerstvá starobní důchodkyně. Oslavila jsem pomyslné dosažení cílové pásky koupí starší dodávky a ráda bych se vydala na svobodné cestování po Evropě, na které jsem pro samé kvaltování v kolotoči práce, starosti o rodinu a splácení hypotéky neměla čas. Má někdo zkušenost s cestováním s malým pejskem?
Na cestách po USA jsme s manželem potkali v kempu paní cca 70 let, jezdila sama v dodávce se zvedací střechou. Původem Němka, která žila 40 let v USA. Byla velmi sympatická, povídali jsme si celý večer v kempu v Oregonu.
Ve Švýcarsku vás odchytí během pár minut. Když ne policie, tak místní vám budou bušit na okno a ptát se, co tam děláte. Není dovoleno ani zastavit u silnice. Pouze parkoviště nebo vlastní garáž.
V roce 1999 jsem strávil ve Švýcarsku týden v autě, další noci pak v Itálii a ve Slovinsku. Ani jednou nebyl ani ten sebemenší problém. Už nikdy jsem nic takového nepodnikl a asi už nepodniknu. Jen by mě zajímalo, jestli jsem měl dva týdny kliku, nebo se od té doby tolik změnil přístup v jednotlivých státech.
myslím že autor nerozlišuje kempování, přespání v autě a třeba i přespání na treku.
přespání v autě na parkovišti během přejezdu je naprosto bez problémů. Pokud si na vyhlídkovém turustickém parkovišti vybalíte stolečky roletky a rozvalujete se tam od 4 hodin tak problém mít budete.
Nikdy jsem také neměl problém v horách přespat u auta pod kopcem a už vůbec ne vysoko v horách klidně se stanem. V Italii Rakousku máte stanování zakázáno, ale pokud vylezete do hor tak můžete stanovat klidně i v národním parku.
Bez problémů jsem takto přespávali a strážci národního parku s tím neměli nejmenší problém. Jen se nás ptali jak dlouho se zdržíme co už jsme dali a co máme ještě v plánu. Bere se to jako expediční turistika a nikdo to neřeší. Ono si moc bláznů netáhne vybavení nad dva tisíce. A ten kdo to dělá rozhodně nedělá v přírodě bordel. Kde to jde jsou fajn horské chaty, ale jsou i místa kde prostě není možné vícedenní trek udělat bez přespání venku.
Tak přesně takto vypadá článek, který píše někdo, kdo o dané problematice neví zhola nic. V podobném duchu by mohl napsat i recept na borůvkové knedlíky, který by asi zněl: "Nakrájíme jablka a hrušky, zasypeme je roztaveným železem a dáme uležet na 7 000 let do studny. Dobrou chuť."
Zrovna ležíme s manželkou v dodávce u moře v Polsku. Cestou jsme spali na rozličných místěch někde i v dosahu Wi-Fi takže s telkou. Vzadu na kouli máme kola. Co neutratime za ubytováni takzvaně prožerem, propijem, propamátkujem. A být jeden den v Německu, druhý v Polsku,mít možnost přejet trajektem do Stockholmu či kamkoliv jinam za trochu nepohodlí stojí. Poslouchat strachomilné novináře nemá cenu. Ty se bojí napsat článek bez šokujiciho titulků a ještě obvykle vědí starou bačkoru...
To Rusko mne pobavilo ... zákaz kempování... jsou oblasti kde by si vás nikdo ani 2 měsíce nevšimnul.. Ohrozit vás můžou jen divoká zvířata, nebo že se tottálně ztratíte.
Nevite o cem pisete..v Rusku je velmi nebezpecne prespavat kdekoliv, vim z vlastni zkusenosti,totez plati o Rumunsku ostrazitost doporucuji i v Chovatsku
Nevím kde redakce zjistila, že je to ve Švýcarsku zakázané, ale neodpovídá to tomu, co o tom vím já. Naopak je podle mě povolené až na výjimky (soukr. pozemky, přír. rezervace). Nehledě na to, že už jsme takhle spali nesčetněkrát a nikdy ani náznak problémů... navíc např. v kantonu Ticino je to výslovně zakázané a když jsme jednou spali, celkem dobře jsme se schovali někde v křoví, zatímco naproti přes řeku měli zaparkované auto, puštěnou muziku a 2m oheň (což se opakovalo před dvěma týdny na podobném místě).
Zdravím ze Švýcarska
Tady jsou vždycky články na zbliti.