Tak to já zase jo, chci být mezi svými, kdybych nemohla už být doma, ve svém domě. Trávit zbytek života někde v přiděleném krcálku u dětí, poslouchat, co bych měla jíst, co bych měla nebo neměla dělat a co je pro mě nejlepší, to fakt ne. Navíc, trávit celý den sama, než se vrátí z práce a čumět do stěny nebo televize, to fakt nechci. A to nemluvím o té představě, že mi mé vlastní děti zajišťují i hygienu. Je to pro mě nedůstojná a nepřijatelná představa. To ať dělají profíci, co jsou za to placení a já na návštěvě svých dětí budu čistá, upravená, opečovaná a budu si s nimi u punčáku, který mi přinesou, povídat v parku na lavičce. A až odejdou, budu tam mít své kámošky a program.
přesně tak, navíc čím větší závislost na péči, tím více rodinu svých blízkých doslova ničíte.
Dcera která o vás bude pečovat 24/7 se od vás takřka nehne, o tom že si by ráda jako 60 letá babička užívala svá vnoučata nepadá v úvahu. Její manžel si také představoval důchod s ní jako cestování či pěstování růží na chalupě místo toho denně poslouchá kolik je třeba dokoupit plen, jak vyřešit nutnost umýt vlasy u ležící osoby.....
Ano jsou někteří tak sobečtí lidé a když pak takový nesoběstačný člověk odejde tak, se přijde na to , že 65 žena (pečující dcera s rozpadlými rodinnými vztahy )leta odsouvala svůj zdravotní problém tak dlouho, až se ukázalo, že už je na léčbu pozdě a během několika měsíců následuje svoji 90 letou matku o kterou pečovala 24/7 několik let.
V zařízení při péči 24/7 se střídá několik lidí, rodiny kde o takového člověka pečují 2-3 její členové je opravdu jak šafránu . A jeden pečující člověk takovou péči vždy ,,odnese" psychicky, fyzicky, vztahově, zdravotně.
Ono pečovat o nesoběstačné miminko (maminka o mě pečovala když jsem byla dítě mám povinnost jí to vrátit) které je denně hbitější a samostatnější , než o dospělou ležící osobu , která je denně víc a víc na péči závislá. (ale chce být doma)
to je pochopitelné, ale co se teď děje v ČR, jejich děti chtějí umisťovat, protože DD je bez majetkových testů, stačí jen důchod a PNP. Obrovské sociální dotace nad rámec PNp 60 tis/lůžko, jde i za kleinty, kteří mají mnohamiliońové majetky. A proč hlavně umisťují - no co přece chtějí ten majetek. Do jejich bytů a domů se nastěhují vnuci. Nebo se prodají a jezdí se na dovolenou, za každou cenu co nejdřív se chtějí dostat k jejich majetku. A o to se jedná až v 1. řadě. Stát má do DD zavést majetkové testy, aby to nebyla tak lehká odkládárna pro staré a postižené seniory. ti lidé totiž patří rodinám a ne státu. Když chtějí dědit ve fullu, mají přece pečovat doma.
Co to tu plácáte? Soudíte podle sebe?
A kdo se potom postará o ty, kteří rok nebo tři před důchodem zůstanou doma pečovat? Z čeho si potom ONI uhradí tu potřebnou pomoc?
Nehledě na to, že předělat byt na bezbariérový někdy ani při nejlepší vůli technicky nejde. Nehledě na to, kolik taková bezbariérová úprava stojí.
S ne každému nějaký ten příspěvek dají.
Dokáží ho nepohyblivému člověku zamítnout z důvodu že "přece vidí" (vlastní zkušenost když ještě matka žila)
Mám to stejně jako autor článku. Představa existence v kolektivu dalších bab a dědků, kde by mně organizovali život, mě děsí.
Ani nemusím "trefit domů". Dokud budu aspoň trochu při smyslech a schopná se sama najíst plus dojít na wc, nikam ze svého bytu nepůjdu. Donášku jídla, základní hygienu a úklid může zajistit pečovatelská služba za celkem rozumné částky. Syn i dcera bydlí v okolí a na nich by případně byl velký nákup cca 1x týdně, což doufám zvládnou.
Tchyně byla pár let v domově důchodců, sama tam chtěla, protože život ve velkém, ale prázdném domě sama nezvládala. Takže jsem viděla zblízka, jak to funguje. Než dopadnout takto, radši rovnou euthanasii. Za covidu nesměli přijímat návštěvy, nakonec se nesměli navštěvovat ani navzájem. Nepouštěli je do jídelny, jídlo a léky jim nosili na pokoj ošetřovatelky v bílém jednorázovém "atombordelu" a s rouškou, takže ani nevěděli, kdo přišel. Několik měsíců na samotce tchyni nejprve připravilo o rozum - rozvinula se u ní stařecká demence, takže přestala chápat, co se kolem děje, potom díky nedostatku pohybu (pokoj nějakých třináct metrů čtverečních toho moc neumožní) přestala být schopna samostatného pohybu, protože ztrácela rovnováhu a došlo k několika pádům, při posledním si zlomila krček stehenní kosti a zanedlouho poté zemřela. Kdyby byla doma ve svém, nic z toho by se jí nestalo.
Záleží především na tom, v jaké kondici senior je. Moje maminka vydržela sama v bytě do cca 90, poslední roky s menší výpomocí mne a sestry. Vše si platila sama. Pak musela na operaci a byl z ní "ležák". Sehnat nějaké zařízení je problém, to ví každý, kdo něco takového zařizoval. Nakonec soukromé zařízení, důchod, příspěvek, a ještě doplatek.
Přes dva roky jsem se starala o partnera se stařeckou demencí. Po jeho úmrtí a po zkušenostech s touto péčí jsem si podala předběžnou žádost o umístění do DD. Dokud budu aspoň částečně soběstačná, chtěla bych využívat terénní sociální služby, abych mohla zůstat ve svém. Teprve při rapidním zhoršení zdravotního stavu bych služby DD využila. Nechci dětem přidělávat starosti. Ještě mají do důchodu daleko a starost o nemohoucího člověka je závazek 24hodin, 7dní v týdnu, 365dní v roce.
U nás v domě si jeden pán za pomoci některé služby vyřídil domácí hospic. Nakonec si zlomil krček a zemřel v některé z léčeben.
Dokud budu soběstačný, budu doma. Na rozdíl od dědy v článku jsem schopen si uvařit atd. No a pak už to bude spíše LDN než domov důchodců. Nebo mě najdou ležet doma v nějakém stavu rozkladu.
U nás obecní úřad nabízí starodůchodcům náramek, který vyšle signál, když se člověk nevím jak dlouhou dobu nepohybuje. Takhle jedné paní zachránili život a druhá v cca 95 zemřela v nemocnici.
No to je moc pěkné, že za pronájem bytu zaplatí méně, než v DD, ale to si může dovolit jen soběstačný člověk, který domov nepotřebuje. V domově platíte nemalou částku za to, že jste pod trvalým dohledem a to nemluvím o ležácích.
Celý život musí občané plnit rozkazy. V dětství, ve škole, v práci a nakonec do konce života v domově důchodců. Jinak hrozí tresty,v lepším případě jen ponižování.
To nesmíte tak moc prožívat. Každý si může myslet, co chce, ale já si mohu žít svůj život co nejvíc podle vlastních představ.
Také se pokud možno nechci dostat do domova důchodců. Až přijde můj čas, chci umřít doma.
To by chtěl každý, ale ne každému to okolnosti a zdravotní stav dovolí.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Vždyť toto bylo dříve naprosto běžné. Nemůžete srovnávat dnešní dobu. A těch výjimek bylo jako šafránu.