Komunistická ideologie, která mimo jiné hlásala Spolupráci mezi národy měla aspoň v tomto nějaký racionální základ, přestože byla utopistická v podobě, kdy chtěla dosáhnout stavu, že si člověk odpracuje svoje a bude natolik uvědomělý, že si vezme pouze to, co bude skutečně potřebovat ke svému životu. Teoreticky toho jde do určité míry dosáhnout cílenou a jednotnou výchovou v každé národní zemi zvlášť a spoluprací mezi těmito zeměmi.Tato současná šílená ideologie je ještě daleko utopističtější a hlavně nebezpečná od samého počátku.

Myšlenka, že spolupráce někdo dosáhne mícháním národů, s jejich zvyky, tradicemi, náboženstvími, je možná pouze ve zkumavce. V realitě je možné podívat se do ulic současných zemí Evropy, včetně kdysi nejbezpečnějšího Švédska atd. Výsledek má být zřejmě takový, že původní bílé obyvatelstvo Evropy bude nahrazeno nějakým mixem a bude otrocky pracovat na vlastníky nadnárodních korporací a všechny s.Lej..nové na všech možných stupidních úřadech. Genetická výbava tohoto mixu nicméně nejspíš nebude lepší, než dosavadní obyvatelstvo Evropy, které bude buď úplně vyhubeno, vytlačeno nebo bude zotročeno systémem, kdy bude čím dále, tím více a tím déle pracovat v tomto sociálně inženýrském mixu na nadnárodní korporace, čím dál větší byrokratické aparáty a ještě s čím dál větším množství migrantů z velké části na dávkách a bude nucena s nimi žít v míru a pokoji a přijímat jejich zvyky, tradice a šikanování.

To asi již není ani demokracie ani svoboda, přestože se tak všechny státy Evropy samy rády označují, ale evidentně jde o svobodu pouze několika jedinců.

Podle p. Chába ve své podstatě není špatný jeden globální stát, se sjednocenými právy, měnou, kulturou, chápáním člověka a společnosti. Tohle je obrovská zhůvěřilost. Je jedno, jestli bychom k tomuto stavu dospěli vlivem neziskovek nebo organizací jako OSN. Tragická je samotná myšlenka. Pro sjednocenou kulturu zapomeneme na vlastní původ, historii. Které chápání člověka bude to správné a celosvětové? Křesťanské, ateistické, muslimské? Star Trek mám ráda, ale žít v něm nechci. Nechci žít v uniformě, nechci aby tak žily moje děti, vnoučata a dětí jejich dětí.