Je třeba chápat ten zvyk. Neomlouvat, jen pochopit. Dřív bylo zvykem, že kmotři dávali dítěti něco do vínku. Klukovi se daly peníze, později se mu založila vkladní knížka a ty peníze se na ni vložily. Nebo dostal zlatou pamětní minci. A děvčátku dávali zlaté náušnice. Proto se miminkům píchaly uši, aby všichni viděli, že kmotřenka podarovala a rodiče neprobendili. Ne proto, že píchnout uši miminku je šetrnější. Byl to vlastně první majetek děvčátka a byl jen její. Většinou si nikdo nedovolil sundat dcerce náušnice a prodat nebo synovi vybrat vkladní knížku od kmotrů.
Já jsem výslovně zakázala dávat dceři náušnice. Jednak to není tele, aby nosila značky v uchu, jednak jsem jako dítě měla několikrát píchané uši, a vždy se zdravotními problémy. Proto jako dospělá jsem odpůrcem píchání náušnic malým dětem.
Jednou přišla moje sestra, jestli si může vzít malou na procházku. Vrátila se s náušnicemi. Nějaký souhlas rodičů? Naco????
Na druhou stranu to bylo od ní hezké. Náušnice jsou přirozené pro holčičky a nedělala bych z toho vedu, ale bohužel, dnes se ze všeho dělá věda.
Osobně bych byla raději, kdyby mi rodiče náušnice nechali píchnout jako miminku.
V deseti letech jsem z toho měla hrůzu - můžete říci ,že jsem byla velká,ale ta místnost v kosmeťáku a zdlouhavá procedura a pak zalepené uši....byl rok 1983
Hlavně by si o tom měly svobodně rozhodnout až budou dospělé samy!
Ja jsem si nechala 3x nastrelit a jednou pichnout. Na pichnuti bych uz v zivote nesla.