Samozřejmě, že to tak je a udivuje mě, že to stále někoho překvapuje. Jakýkoli systém založený na algoritmickém paradigmatu (což AI je a nikdy tomu nebude jinak; a nic na věci nemění fakt, že se nejedná o čistě deterministické algoritmy, ale obsahují backpropagation, na perceptronech se přidělují tokenům pravděpodobnostní váhy, využívá se stochastika etc; pozn: pravděpodobnost = algoritmické paradigma; stochastika = algor. par; jiné totiž zatím neznáme) nemá nikdy šanci in principio překročit meze tohoto paradigmatu a stanout svojí podstatou na úrovni jakým in principio pracuje lidská mysl. Jediný dosažitelný, avšak nepřekročitelný výsledek, je v tomto případě nekonečně se limitně blížit (čistě teoreticky, reálná praxe by byla jiná). Brání tomu závěry Goedelova teorému (resp. dopady těchto do našeho světa), který absolutně jasně a nezměnitelně stanovuje pro všechny časy nepřekročitelné meze algoritmického paradigmatu. Lidská mysl pracuje na paradigmatu NE-algoritmickém, jinými slovy - heuristicky (my takové paradigma zatím neznáme, ale existovat musí, rovněž fyzikální jevy v něm se odehrávající; jinak bychom neexistovali my). Toho žádné algo. par. není schopno a nikdy nebude, protože nemůže. Tyto systémy jistě překonávají lidskou mysl v rychlosti a přesnosti v zacházení s komplexními přesně definovanými entitami (kdy není ve hře fuzzy logics) - ano, tam člověka dávno překonaly a člověk se jim zde nemůže rovnat. Ale toť vše. Jakmile přijde na heuristický princip (člověku vlastní) - přivést na svět, co zde ještě nebylo, algo par je v koncích. Je mu to imanentně odepřeno.