Ukrajinská migrace nám ukázala, že u nás neexistuje nedostatek bytů, když se podařilo ubytovat takové množství lidí. Pokud si vzpomínám, podle statistiky připadá jeden byt na necelé dva lidi. Bytů je zřejmé dost, pouze se s nimi špatně hospodaří. Na tom u nás tolik vzývaném západě, když do půl roku není i soukromý byt obsazen, radnice vám tam dá nájemníka.
Kdyby tu bylo možné špatného nájemníka rychle vystěhovat, pak by lidi prázdné byty častěji pronajímali. Dnes dáte neplatiče k soudu, vleče se to rok i dýl a on zatím ten byt zničí úplně. Stalo se mé kamarádce.
Přes třicet let se téměř nestavělo. Navíc tu máme různé migranty.
Ale než by tato vláda doplnila byty předělané na kanceláře nebo prodejny, než by něco postavila, raději zase poštívá mladé proti starým.
Ono je daleko jednodušší zase obrat důchodce. To současná vláda umí a prezident jim všechno podepíše.
Moje rodice jsou seniori-duchodci. Zacinali ve svych 20ti letech v jedne mistnosti. Po letech se prestehovali do bytu 2+1 ale na vystavbe se podileli vsichni obyvatele toho baraku kde bylo 16 bytu. Kdyz jim bylo 40roku postavili si sami dum. Z prace sli na stavbu cele 4 roky to zabralo nez se nastehovali. Do te doby nebyli na zadne dovolene, setrili na barak. Odpracovali 45 roku ve fabrice a sli do duchodu. A to jim to mam dneska zavidet?
A co je Martínkovi do toho, jak velký dům mám a s kým v něm žiju? Pokud jsem všechno nabyl poctivě tím, že jsem makal 16 hodin denně a vše řádně zaplatil, zdanil, tak je to snad moje věc ne? Diktoval bolševik.....a Martínek to chce asi zpět. Každý si může vybudovat co chce (když nekrade jak Bureš) a Martínek mu do toho nemá co kecat.
A tzv. Bureš má společného s tímto článkem co ? I když v závorce, vyhrál jste cenu - Za vším je Babiš. Už jste se díval v ložnici do skříně ? Jistota je jistota. Jinak s ostatním s vámi souhlasím.
Dnešní důchodci měli v minulém režimu, tedy v době svého pracovního života, úžasnou možnost čekat na státní byt podle pořadníku i 20 let. Kromě toho kvetla soudružská korupce, takže někomu byt přidělili i dříve (byl-li straník, či ve významném postu, nezřídka hrály roli i velké peníze na úplatky.) A záměrně píšu přidělili. Nemohl jste si vybrat. Pak byla druhá možnost a to družštevní výstavba. Na pořadí v družstvu se čekalo také dlouho i těch 20 let, a pak jste ten byt splácel v nájmu. To nebylo úplně špatné, ale nabídka byla malá. No a pak byli lidé, kteří za velkého šetření se zmohli na byt či domek. Takže běžná rodina, táta úředník, máma prodavačka se tísnila v podnájmech a když děti pomalu vylétaly z hnizda, dostalo se jim privilegia mít byt., že jim ho stát milostivě přidělil. A to si pište, že na něm dodnes lpějí. Moje generace neznala v dětství "pokojíčky" pro děti . Píšu o 70. až 90. letech nejen ze své zkušenosti, ale ve 40 členné třídě, byly tak dvě děti, které bydlely v paneláku. Tenkrát paneláky hodně vyřešily, stavěla se obrovská sídliště a mnoho lidí si bytovou situaci vyřešilo. Co nabízíte, vy "mladí," kteří začínáte na magistrátech a parlamentech rozhodovat? Neuvěřitelné hypotéky, předražené byty, zlodějské nájmy. Bylo by hezké, kdybyste mohli udělat zákon, že člověk po 60 má nárok na 10m2 a všechny vystěhovat,že?. S tím, pane Martínku, jděte do háje. A neponoukejte občany k nějaké řevnivosti mezi sebou.
Malá poznámka k těm družstevním bytům: vím dokonce o tom, že pár lidí se mohlo spojit v jedno družstvo - přesně podle tehdejších zákona - sehnali si pozemek, projekt a postavili si sami svůj družstevní dům - se státním úvěrem. Vím nejméně o 3 takových případech - kamarádka: její otec architekt ten dům kreslil - 6 pater s výtahem, na každém patře 2 pěkné byty. Museli to být lidé, kteří si věřili a kteří mezi sebou měli Znalce z právna, stavebnictví, a pod... ale šlo to. Dnes není možné takhle stavět. Buď jako jednotlivec nebo jen ti mega stavitelé - developeři.
"I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje", zpívalo se v jedné bolševické písni. Pan Martínek je zjevně jeden z nich. Co je mu do toho, jak kdo bydlí, když bydlí ve svém a za své?
To pane neumíte nic jiného než pořád útočit na důchodce. Ti tady na Vás tvrdě pracovali.Zkuste jednou napsat jak se mladí vyhýbají práci a nechtějí dělat rukama.
Musí se ty rodiny velmi snažit a vše je řešitelné. My jsme po VŠ bydleli nejdříve v malém nájmu, pak 2+1,pak 4+1, průběžně vlastníma rukama rekonstrukce chalupy, průběžně 3 děti, stavba domu, průběžně koupě 3 bytů pro děti. Žádné dědictví, žádné restituce , žádné půjčky, jen tvrdá práce. Je pravda, když dnes v 75 letech mě dává zabrat péče o dvě zahrady a dva baráky, tak nechápu jak jsem to v životě při náročné práci a třech dětech vlastně stihnul.
Kdyz se nad tím zamyslim... ano, důchodci v mém okolí bydlí ve velkých bytech 3+1, buď jako pár a nebo jako vdovec, vdova. Přičemž dvě místnosti nevyuzivane, jsou z nich skladiště a odkladove místnosti.
A tří, čtyřčlenná rodina žije často v 2+1 nebo 3+1.
Ale důvod je jasný. Dřív se byty dostávaly od fabrik, a nebo šly odkoupit za malé peníze. A nebo důchodce má tak velký důchod, že si 3+1 může dovolit, jelikož bydlí v starém činžovním domě a ne v novostavbě.
Dnes si mladé rodiny nemohou při cenách bytů dovolit velké byty v pronájmu, či snad odkoupit! Vždyť v Praze stojí garsonka od 4-5 milionů, 3+1 třeba 8 milionů. Na to mladí dneska nemají ( samozřejmě malé procento ano). S dřívější dobou se to nedá vůbec srovnávat.
I v dřívější době to nebylo lehké, pokud člověk nebyl v KSČ. Byty dostávali i svobodní, my jsme s manželem ve straně nebyli, nebyl nárok na byt. Bydleli jsme v 1+1 se třemi dětmi.
Kdo pracoval celý život,může třeba bydlet sám v celém domě,když na to má.Kdo pořád narika a nepracuje, musí se uskrovnit.
Souhlas, každý bydlí tak, jak si zaslouží..........