Žádný odsun, odsouvá se nábytek, ne lidé. Vyhnání to bylo!
Žádné vyhnání to nebylo. Dobrovolně přijali německé (říšské) občanství a po válce byli do své říše odsunuti. Ať jsou rádi, že neměli stejný osud, jaký připravovali nám.
Jen pro zajímavost - pro odsun byly Němcům stanovené stejné podmínky, jaké Němci stanovili Čechům při jejich odsunu z okolí Benešova a Neveklova, kde se rozhodli vybudovat cvičiště SS.
Tady je i po osmdesáti letech němcobijců. Ale pro levný nákup do německé drogerie, to jo.
Jaké dětství asi měla moje matka, když musela s rodiči a dvěma ve setrami utéct že Sudet. Nejmladší sestře byl jeden rok. Němci jejich dům vypálili.
Jaké dětství asi měly děti v Terezíně? Ty odtržené od rodičů čekaly až budou dobytčákem odvezeny do koncentračních táborů a zplynovány. Zrovna jako jejich rodiče. To byl osud, který jim připravily německé zrůdy. Stejný osud naplánovaly pro celé národy. Takže paní sice neměla šťastné dětství, protože pykala za hříchy německých otců, dědů, příbuzných, sousedů. Ale žije!
Stupidní článek. Autor je vrchol amorálnosti. Co by za to některé děti daly aby jim válka ublížila jen takto.
A vy by jste tu taky nekrákala nebýt těch sovětů.
nebýt těch lidumilů Sovětů, tak by nezačala ani válka
Nějak mě tam nesedí pár věcí- narodila se v roce 38 ale v roce 45 musela přerušit základní školu? A na jakou základní školu chodila když neuměla česky. Že pásla krávy, no tak to na vesnicích chodilo. Jinými slovy, paní lituje, že ji jako dítě nedali do skupiny na odsun?
Tak ono je dobré nejdřív ten článek přečíst. Byly to Sudety, a ty byly Mnichovem 1938 Československu, za souhlasu Anglie a Francie sebrány a připojeny k Německu, konkrétně Jeseníky a kraj až pod Beskydy jako kraj Východní Sudety. Paní se možná narodila v Československu, pokud se narodila před 30 zářím 1938, ale vyrostla a chodit do základní školy začala v Německu. Proto se jako dítě naučila mluvit německy. Protože tam nejspíš nikdo česky ani nemluvil, protože v těch částech Sudet, kde byli Němci ve většině, byli po Mnichovu 1938 čeští občané vyhnáni a museli se nuceně přestěhovat do tehdejšího zbytku českých zemí. ze kterých za půl roku, 15 března 1939 vznikl okupací německými vojsky protektorát Čechy a Morava. Proto taky začala chodit v roce tuším 43 do německé školy, kde se vyučovalo německy.
Po válce byli Němci odsunuti a Sudety se tak staly českým regionem, kde byly proto zřizovány české školy, kde se vyučovalo česky. A to i pro děti těch Němců, co tady zůstali. A paní, protože jako dítě mluvila pouze německy, se nejdřív musela naučit česky, aby mohla ve škole rozumět a zvládnout ji.
Nějak to nechápu - Paměť národa - jakého, vždyť tohle byli Němci, úplně jiný národ, než Češi. Pak nechápu další věc - to jsme měli Němcům po válce líbat ruce, že o nás tak "starostlivě pečovali"? Spousta lidí ani neví, o čem je řeč, je to mládí a dávná léta, která od té doby utekla, takže hodnotit to dnešníma očima nelze - oficiálně byli Němci odsunuti, zejména rodiny nacistů a jejich přívrženců, proto asi polovina jich odešla dobrovolně, i když nemuseli.
Ano takové věci se stávají, když se trestá národ (tady etničtí Němci), kteří se přidali jako celek k nacismu a před 2. světovou válkou usilovali o rozbití Československa. Kdybychom v té době žili, tak bychom vůbec nepochybovali nad tím, zda ten trest je správný nebo ne...
Mojí prabábi Němci postříleli celou rodinu.... zůstala jen ona s manželem, pak ho sebralo gestapo a nepřežil to....
O tom se přece nesmí mluvit
Moje máma musela s raneckem v devíti letech k cizím lidem do vnitrozemí
Tak po válce to bylo pro sudetské Němce těžké, ale od Mnichova 1938 po osvobození v roce 1945 to bylo podobně těžké zase pro Čechy. Hlad byl podobný, protože všechny potraviny byly sepsány a většina z nich se musela odvádět německé armádě na frontu a kdo nechtěl pomáhat německým okupantům proti svým výrobou ve fabrikách a ůmyslně to kazil nebo třeba na samotách v horách pomáhal partyzánům, si nebyl jist životem. kdykoliv mohli gestapáci k nimvtrhnout a poslat je do koncentráku nebo rovnou popravit. Moji rodiče válku zažili, a už trvale pro ně bylo slovo Němec synonymem pro slovo nepřítel. Kterého je třeba porazit a zničit a až potom mluvit.