Do posudku napsali o naší rodině, že má vcelku kladný přístup k socialistickému zřízení, (matka byla Volyňačka a děda se nijak netajil tím jak vypadala slovanská vzájemnost) tak to napsali šalamounsky. Chtěl jsem na poněkud neobvyklou SOŠ takže to na vyšších zasklených místech obraceli zprava doleva, vyptávali se i u Zahrádkářů. Vyřešila to třídní, mladá ženská, napsala na firmu pod kterou SOŠ spadalo (to nebyla vůbec špatná praxe) a tam vůbec neřešili co znamená "vcelku kladný přístup" ale pozvali mě na příjímačky. Když jsem uviděl ten dav, spadlo mi srdce do kalhot ale zadařilo se. Ředitel ZDŠ byl velmi nespokojený (rodiče taky). Po skoro padesáti letech přišla naše bývalá třídní na sraz a pořád si ten "podvod" pamatovala.

To co se tady popisuje, byly praktiky v padesátých letech, postupem času se situace zlepšovala. Pokud člověk nebyl "nepřítel"režimu tak problémy neměl. Komunisty rád nemám, ale za socialismu nebylo vše tak hrozné, jak se někteří snaží vykládat. Každý režim vychvaluje ten svůj, to co bylo předtím tak pomlouvá. Až se tady zavede školné, a k tomu dojde, protože míříme k americké kapitalismu, tak studovat budou jen děti bohatých, protože ostatní na studia dětí nebudou mít.

Vypadá to, že z Paměti národa si udělala docela dobrý byznys nějaká skupina rádoby historiků. Přitom to mohla být docela přínosná aktivita. Dodnes mne mrzí, že jsem málo rozmlouval se svým dědou, který se narodil v roce 1900 a zemřel v roce 2000. Bojoval například už jako sedmnáctiletý v 1. světové válce na frontě v Itálii. Dověděl bych se od něj jistě spoustu zajímavých věcí. Paměť národa je příliš zpolitizovaná a podle příspěvků i neobjektivní, nejvíce řeší padesátá léta. Myslím, že dnes, kdy komunisté natrvalo opustili sněmovnu, by tomu mohli přizpůsobit zaměření svých aktivit a mohlo o by to mít větší přínos.

Tak všichni byli kádrováni a nemohli studovat? Někteří na to možná neměli , nebo byli líní. Například Marek Benda, syn známého disidenta, začal v roce 1988 studovat na Univerzitě Karlově. Sice ji nedokončil, ale ne vinou toho, že byl vyloučen z politických důvodů, ale zapojil se do sametové revoluce a na studium neměl čas. Práva pak časem vystudoval v Plzni.

Já jsem se a školu nedostal. Jednak asi byl problémem bratr, který vyemigroval a musím přiznat, že já osobně jsem SAMÝ neměl.

V mém okolí ale bylo několik případů, kde mám jinou zkušenost. Možná hrálo roli kdy přesně to bylo, protože jedna příbuzná, jejíž tatínek byl za války letcem v Anglii se v roce 1968 dostala na gympl, měla ale samý, a spolužačka, jejíž tatínek byl v 1969 vyloučen z KSČ se v roce 1972 dostala na ekonomku, dokonce zahr. obchod a zase měla samý.