Jezdili jsme do okolí Třeště sbírat brambory. Ubytovaní jsme byli v táborech Řásná a pak další léta ve Vanově. Ráno pro nás přijely traktory, nasedli jsme na vlečku a odvezli nás tam, kde se zrovna vyorávalo. Byla to sice makačka, ale zažili jsme strašně moc srandy a vždycky jsme se těšili. A docela dobře nám to platili, takže to byl takový dobrý bonus na závěr.
Pocházím z bramborového kraje a tak jsme jezdili na bramborové už od šesté třídy. Nejdříve se brambory vyorávaly "čertem", který brambory rozházel po celém poli a tam, kdy jsme měli již vysbíráno, mohli jsme sbírat znovu. Později už se vyorávalo "Tekem", což byl takový pás, který vyorával pouze dva řádky zároveň a brambory zůstávaly na místě. Byla to velká dřina. Na chmel jsem nejezdili, protože kdysi se u nás srazil autobus s vlakem a byla tam spousta mrtvých. Od té doby se od nás na chmelové brigády nejezdilo.
Jsem z jižních Čech a jezdilo se sbírat brambory na Šumavu. Když začaly první mrazíky, žádná sranda to nebyla, ale vydrželi jsme. Nejstrašnější bylo, že když se člověk dohrabal na konec nekonečného řádku, za mírným kopečkem byl další, který končil též v nedohlednu. Ale zažila se tam spousta legrace a ještě jsme si vydělali.
Zažila jsem bramborové brigády, kdy jsem ráno přijela ke škole, odtud autobusem na pole a večer to samé domů. Sranda byla a domů jsem vozila tašky plné kvalitních brambor, ty z obchodů jsem odmítala jíst, že jsou pro prasata. Chmelové brigády jsem zažila stejně takové, jako bramborové, po přestupu do jiné školy jsem si užívala ve 3.ročníku drátkování se spaním. V noci jsme vyvolávaly duchy a oknem lezly na vycházky. Denně jsme doplňovaly zásoby vína, my studenti přes kopec do hospody, protože v místě ubytování okupovali hospodu profesoři. Užili jsme si legrace, profesoři byli víc přatelštější a vstřícnější než ve škole, nikdy žádný průšvih ani problém, užili jsme si diskotéku, která byla to jediné z organizované zábavy. Profesoři i respektovali, že v den písemek jsme nejdřív poslechli vyhlášená témata k pmaturitním písemkám a teprve pak na pole. Drátkování Horešovice. Pro pamětníky
Na chmelu jsem byla třikrát se střední školou a nikdy tam žádné kulturní vyžití nebylo (šedesátá léta) a taky to nebylo jen na týden. Na bramborové brigádě jsem byla až v zaměstnání.
Článek psal někdo mladý, který možná ani na žádném chmelu nebyl.
Na chmelu jsme spali na půdě na slamnících a jídlo na poli do ešusu,který jsme myli pod pumpou.Dnešní děti by z toho zahynuly.
Zažil jsem to ve Veleticích u Žatce. Paráda.
Vzpomínám na svou první a poslední bramborovou brigádu v 1971. Ten rok byly brambory sice malé, ale zas na druhou stranu, bylo jich opravdu hodně. Po třech dnech jsme po jakémsi buřtguláši k večeři dostali ukrutný průjem (prej jsme se přežrali nezralých jablek) a tři jsme skončili na infekčním s úplavicí. Další roky kdo mohl, tak se vykroutil, takže vzpomínka spíše negativní i když veselý pobyt v nemocnici to trochu napravil.
Aha.... to jsou mi ale novinky....Na brigády jsem jezdila pravidelně, jak na chmel, tak na brambory, ale autor nebyl evidentně na žádné
Byl jsem na chmelu dvakrát a pokaždé na tři týdny, takže jeden týden je nesmysl.
To se lišilo, škola od školy
Chmel byl zásadně na 3 týdny,nikdy na týden. A kulturní představeni nula.
Zeptejte se "pana"krále-novináře z Médium cz,ten ví skoro úplně všechno !