Nepamatuji se, že by někdy byla na chmelu organizována "chmelovým štábem" divadelní představení, nebo že by na ubytovně v jedné místnosti, byť za překážkou s námi spal pedagogický dozor, nebo, že by chmelový turnus trval týden. Po večerech nebyla žádná divadelní představení, nebyl žádný chmelový štáb, který by se zabýval zábavou brigádníků, ve volném čase se randilo, hrál fotbal, či volejbal, chodilo do kina, do hospody, sedělo "pod lípou" a hrálo na kytary a zpívalo, chodilo "na drbes" po místních zahradách, chodili jsme na tancovačky ,prali jsme se s místními, nebo se vyráželo do okolních vesnic za děvčaty, nebo kamarády. A chmel neměl turnusy, ale přijelo se, když byl chmel zralý a odjíždělo, když byl sklizený. To bylo cca od okolo 20. - 25. srpna tak do 10-15. září. Byl jsem na chmelu 4x a dělal od ručního česání přes strhávání, práci na kombajnu až po práci na sušičce. Vše v letech 1967-1970. Pro pamětníky Milostín a Povlčín. No a na bramborách jsem také byl ve Věžné u Obrataně a bylo to obdobné. A pocit z brigád? Jen ten nejlepší! A o penězích to nebylo.
Podle fotografie autorky jsem přesvědčený, že nic takového nezažila. Nikdo nemá psát o něčem co nezná. Já byl na brigádách v bramborárně a v lesní školce. Hlavně tam byla sranda. To jsou moje vzpomínky.
Autorka to má bezesporu "usilovně" nastudováno...
na brambory a chmel jsme nejezdili, jenom do Fruty v Praze. třídit jahody. jenže nebylo co třídit, doma by to šlo rovnou do popelnice. co šlo do džemů bych vám vidět nepřál. na dvoře ležely sudy květáku v největším parnu. strašný smrad. raději jsem nezkoumal co šlo do masových konzerv
Byla jsem na chmelu třikrát jako studentka, jednou na chmelnici, dvakrát na česačce, odjížděli jsme po 20.srpnu (v roce 68 jsme měli odjíždět 21., ale to nikdo nevěděl, co bude, tak jsme po rozhlasových výzvách jeli asi o týden později ) a vracely se po mých narozeninách , které jsou 16.září, takže jsme na chmelu bývaly přes 3 týdny. Jezdívali jsme do Soběnic a Nezlů. Týdenní bylo drátkování a navádění, kde už jsem byla jen jako dozor. Totéž na VŠ na slámě. Byli jsme na Šumavě přes 3 týdny. Bramborové brigády bývaly jednodenní, resp.bez přespávání, jezdilo se více dní podle potřeby.
Zase psala "redaktorka", která v té době ještě chodila "po houbách".😁 My jsme na chmel jeli několikrát během střední školy - poprvé ještě před začátkem prvního ročníku, což bylo hrozně fajn, protože se tam kolektiv krásně "stlemil"...😉 Že by bylo nějaký divadlo, tak to sice ne, ale zase nám vždycky zajistili nějakýho zpěváka, diskotéky, atd., takže kulturní vyžití bylo....Co se týče toho, že by někoho kvůli chmelu vyhodili ze školy, tak to dost pochybuju...Na chmel jsme jezdili docela rádi, protože penízky se hodily....
To ztlemování bylo velmi kvalitní ve třeťáku, ale nižší ročníky se jej po večerech také rády zúčastňovaly 🙂
Někdo si zase něco trochu cucal z prstu. Na tzv. zavádění se jezdilo na jaře na týden. Klasické "škubání" chmele bylo většinou na přelomu srpna a září a vždycky bylo na tři týdny. Na jarní chmel jezdili především středoškoláci a učni, na letní pak středoškoláci i vysokoškoláci. Na gymplu jsem byl dvakrát, na začátku třeťáku a pak i čtvrťáku, pokaždé v Nesuchyni a vždycky tam s námi byly tři další střední školy, vysokoškoláci žádní. Ubytování v podkroví nad prasečákem byl pro všechny zúčastněné nezapomenutelný zážitek. 🙂
Kluci starší osmnácti let mohli dělat na kombajnu, ostatní seděli na stoličkách na poli a škubali o stošest, jak Vladimír Pucholt.
Nějaké kulturní akce, hlavně koncerty, se pořádaly, ale vždycky ve větších střediscích, jako například v Kněževsi. Kdo byl blízko, zajel si tam, kdo ne, musel se o zábavu postarat sám. Stejně nám to nevadilo. Občas tam měla nějaká třída svou kapelu, která vyhrávala v místní hospodě, hráli jsme improvizovaná "divadelní" představení, čehož se rádi, byť i třeba jenom v roli diváků, zúčastnili i naši kantoři. A hlavně jsme nebetyčně blbli a bylo nám dobře. 🙂
Chmel jsme měli rádi i proto, že jsme díky němu přišli třeba o dva týdny školy, a to taky nebylo k zahození. 🙂
Já byl na chmelu ve čtvrťáku průmky, na sklizni a jezdil jsem tam s koňma. No vlastně jsem byl jen přidělenej na výpomoc kočímu, ale ten když zjistil, že s koňma umím, můj děda je měl a já mu kolem nich pomáhal a tak jsem to uměl, tak většinou nechal jezdit mě a sám vykecával s chlapama buď na poli nebo na česačce. Sváželi jsme žoky na sušku. On si k opratím sedl jen když jsme jeli po silnici a to bylo jen málo kdy.
Byla jsem na jarním drátkování chmele a na cibuli,vzhledem k tomu jak nás honili a kolik za to bylo jsem se na další radši hodila marod.I žrádlo ubohé.Nemytýma prackama jsme to jedli na mezi.Ale užilo se,hospody bývaly přátelské ke komukoliv.
To muze psat jen ten co tam nikdy nebyl. Na chmel jezdili prevazne vysokoskolaci, stredoskolaci na brambory. Pochybuji ze tam byla nejaka predstaveni a podobne hovadiny. Mozna tak v 50 letech. Byla to spis zabava nepamatuji, ze by se nekdo z toho ulival. Nebyl duvod vzhledem k tomu, ze jsme si i neco vydelali.
Jako stredoskolaci z Prahy jsme meli v 80.letech 3x chmel a 1x brambory. A brambory pulka tridy sabotovala. Stredoskolaci jezdily na chmel na jare, VS pak na sklizen.
Byly to parádní zážitky. Spousta legrace a nějaká ta kačka domů. Škoda že dnešní děti nic takového neznají byla to super doba
Byla to super doba, protože jste byla mladá.
Díky za staré zlaté časy,ty jsi opravdu užili krasy.Když studenti trhali chmel pivo jsme pili za 10kč.Dnes za novodobých kapitalistu Fialy,a Stanjury,a ODS pijeme za 100kč.Jen tak dále češi co jste si nalili to si vypijte.
Na chmelové brigádě jsem byl třikrát. Poprvé když mi ještě nebylo patnáct. Takzvaně dobrovolně povinně, od září jsem nastupoval na JSŠ. Tak přejmenoval "hřib zakrslý silně jedovatý" tehdejší ministr školství Gymnázia. A všechno podle sovětského vzoru jehož školství tehdy bylo oproti našemu v plenkách.
A samotná brigáda, ano někteří mohou vzpomínat jak pohli pít v patnácti pivo, hrát na kytaru a randit. Jinak nás bylo na půdě na slamnících šedesát, slamníky proleželé všude hodně prachu, na dvoře jedna pumpa se studenou vodou, žádná umývárna. Občas jsme dostali mimo jiné i polévku s těstovinami zvanou písmenkovou. S moučnými červi. A výdělek minimální.
Tři dny před koncem měl bolel zub. Slíbili, že přijede zubař, nebo že mě k zubaži odvezou. Nestalo se, po brigádě mi zub vytrhli. Chtěl jsem si bolest zmírnit kloktáním alkoholu. Neprodali mi tvrdý alkohol, piva ti načepuju kolik chceš, tvrdý alkohol ne. Tak jsem kloktal ALPU francovku.
Úžasné časy!!!!
Antonín Kudláč senior