Co je bojovného na tom, nedat si nic líbit? A proč musí žena působit zranitelně a submisivně? Naučte se, pánové, být rovnocenými partnery. Tvrdíte, že vaše role je ochranitelská, ale ve skutečnosti chcete ovládat. To vy neustále soutěžíte.
Rovnocennost ve vztazích jednoduše nefunguje. Jde to mi mimo potřebnou dynamiku.
Evidentně nefunguje to, na co jsou manažerky zvyklé z obchodu.
Všechno by mělo být v rovnováze. Nebýt ustrašená pipka, ale ani bojovná Xena. Prostě rovnocenná partnerka s mužem. Společné zájmy, společně trávený čas, ale i svoboda pro chvíle, kdy chce být člověk sám. Partner není majetek, není sluha (služka), ale kamarád a člověk, který tě podrží i když je nejhůř. Takové to otřepané (ale pravdivé): V dobrém i ve zlém 🙂
Podle mé životní zkušenosti je to hlavně problém dostatku společenských příležitostí k seznamování, poznávání se. Život v osamocení není vůbec inspirující, člověk potřebuje být užitečný i ve společenském životě a nebýt sám. Proto je naléhavé aktivně vytvářet společenské příležitosti. Potřebujeme mít rádi a starat se. Prožil jsem se ženou šťastnou lásku až do konce jejího života. Dejte pozor na sebestřednost a nestylizovat se. Vedle udržování trvalé vzájemné přitažlivosti tělesné i duševní (to je dáno od přírody) jde o schopnost vzájemného prožívání. obohacování se vzájemnými podněty a porozumění. Důležité jsou nezávislost osobnosti i existenční, vzájemný respekt Plně si také uvědomuji význam těch cest k moři do osvěžujícího přímořského prostředí, které nám vždy "dávaly křídla". Snad mě tam ještě někdo bude doprovázet. (Vacek111@seznam.cz)
krásný lidi jsou sami jen když chtějí 😉 jsou na tom asi tisíckrát líp než oškliví, páč ti musí vzít zavděk někým podobným, často i hloupým, jinak mají zkrátka smůlu a zůstávají single... zkrátka rovný k rovnému a desítky k desítkám, tak prosté to je
Pěkná hypotéza, bohužel obecně nefunkční. Zkuste ženě vysvětlit, že je průměrná, když si myslí že je ta "desítka".
"....tento postoj nevybrala sama. Spíš musela být silná, aby si vydobyla prostor...."
No ty kráso, takže to není kráva, je to chudinka, a jako vždy, za všechno mohou....kdo asi?
Trefný, jasný a smysluplný článek. Tleskám!
Teď to berte naprosto extrémně znázorněno, ale:
Muž chce matku svých dětí, chce mít doma naklizeno, navařeno, vypráno a mít tam pohodu.
Žena chce alfa samce, chlapa co se postará, bude ji mít rád.
To je velmi nadsazeně vyřčený základní program.
Jak to dnes vypadá?
Muž je zašlapaný do země, furt se do něj šíje, to nesmíš, to nemůžeš, nejsi dost dobrý.
Může být taková osoba alfa samec? Tezko
Stává se z něj naprostý opak toho co žena chce.
Žena naopak poslouchá jak nic nemusí, na všechno má právo, nikdo ji nic nesmí říct.
Ženy pak hlásají jak nejsou služky, mateřství berou jako nespravedlnost a soustředí se na kariéru....
Naprostý opak toho co chce muž.
Takže vzniká obrovský konflikt...
Bije se přirozenost s uměle naučeným chováním.
Vzala si tygra a udělala z něho zajíčka a teď se velmi diví že nemá doma tygra A světe div se nebaví to ani toho chlapa
Já s tím článkem nesouhlasím. Pojďme si to říct na plnou hubu.
Autorka krásně, něžně, žensky a neofensivně napsala, že žena, která je tvrdohlavá, chladná, asertivní až panovačná, má problém udržet si vztah.
Tak, teď se hlaste, kdo je překvapenej. A je jedno, jestli se bavíme o ženě, nebo o muži.
Osobně budu mít radši milou a přívětivou ženu, než nafoukanou královnu krásy.
Také mám pocit, že nepsala o všech vzdělaných ženách, ale o jednom problémovém vzorku...
Jak ja rikam - lepsi je byt sama, nez byt s nekym, s kym vztah nefunguje. Nebo pohrbit svuj zivot vedle nekoho, vedle koho ani zit nechcete. 39 let - po ukoncenem 9 letem vztahu z moji strany. Taky jsem slysela vety stare generace - zenka musi vzdycky prejit nejake veci a vytrpet si. Ne nemusi.
Ono to ma dve strany, jedna je nezit s nekym naprosto nekompatibilnim (pak je tedy otazka, proc jste spolu vubec zit zacali) a druha nedelat kompromisy a myslet si, ze vsechno pujde samo
Měla jsem kdysi dávno kolegyni - krásnou na pohled, co o sebe pečovala, pořídila si vlastní byt, neměla závazky, ale neměla mě evidentně ráda. Nebylo mi jasné proč. Ona věčně toužící po seznámení a vztahu, ale přesto ve výsledku stále sama a já, proti ní taková vidlačka, které trčela sláma z bot (někdy i doslova), ovšem o zájem od pánů jsem nouzi dlužno říci neměla. Rozlousklo se to časem, kdy se mnou začala více mluvit, a tehdy jsem se od ní dozvěděla, že nějací, co se líbili jí, raději chodili na pokec se mnou a co prý dělá špatně. No hodně jsme to probíraly a jednou jí říkám: "Tak nebuď pořád takový suchar, mám z Tebe pocit, že se neumíš ani smát a přitom Ti to tak sluší. Působíš, že jediné, co Tě zajímá je kosmetika a vůbec, pořád se kvůli něčemu čertíš, musíš mít vždycky jako jediná pravdu a všechny pomlouváš. To bych jako chlap taky nechtěla." Sice pochybuji, že bych něco změnila já, ale po čase začala být taková jiná, pohodovější, pak i usměvavější a ve 40ti si někoho našla a narodilo se jí pak mimí. Škoda, že už jsem ji mnoho let neviděla.
Myslím si, že máte naopak na tom velkou zásluhu, že jste jí to takto upřímně řekla a přitom nijak vulgárně, ale prostě pravdivě. A ona navíc, o ten váš názor stála.