Četla až teď. Ty rady jsou myšleny vážně??? U nás má každý velkou osušku + menší ručník na ruce, já mám tedy k té osušce dva ručníky, jeden na ruce a nožky a jeden pouze na obličej... Měníme a pereme (na 60 stupňů!!!) podle potřeby. Zažila jsem domácnosti, kde jsme si po umytí rukou v koupelně utírali ruce raději do kapesníku... A to byly vzorně udržované domácnosti🤷♀️😉. A když jsme byli naposledy v Itálii, kočky nám hlídal tchán, zjistili jsme, že čůrat chodil do umyvadla v koupelně🤮. Tenkrát probíhalo nějaké mistrovství ve fotbalu tak aby o něco nepřišel, když by udělal další tři kroky na WC...
Po přečtení nadpisu mě napadla docela vtipná myšlenka. A to, jak se někdo snaží utřít celé tělo miniručníčkem na ruce namísto klasického ručníku 50x100 cm. 😄
Kdysi jsem četla, že se nedoporučuje čurat do vany/sprchy, protože to časem zasmrádne a nejde se zbavit toho smradu.
Bože, učit děti chcát do sprchy... Super. Mám pro tu lesanu nápad. Nesplachovat ani hovna, přeci šetříme. Spláchneme až na konci dne 😅
Já bych spláchla až na konci týdne, ať to stojí za to.
Mám lepší nápad.Když se nebudeme hýbat tak se nespotíme a nemusíme se umývat vůbec.Když nebudeme jíst ani pít tak nebudeme chodit na záchod.Nejlepší by asi bylo umřít protože pak je vám jedno jestli je zima nebo ne a nemusíme šetřit vůbec.Kam tento svět spěje vážně nevím.Zřejmě se vracíme o několik století zpátky
Samozřejmě nepodporuji výrobu pro spotřebu. Ale takovéto chování všech by zastavilo ekonomiku a paní by možná přišla o svou práci.
Mohu chodit čůrat k Pekarové do vany? Přeci je na tom jen finančně lépe, než ostatní. Říkala něco o solidaritě...že všem pomůže...
Vyrobit si panáčka z šišek je mnohem větší zábava než předpřipraveného z ingrediencí z papírnictví. Tak to mně připomnělo moji mamku, která vyprávěla o panence z polínka.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Zapoměli na opakovatelně použitelný hadrový toaletní " papír",který se po nashromáždění vypere.Nedávno někde na stránkách publikováno.
Ve starém Římě si na veřejných záchodcích utírali zadek houbičkou, která byla namočená v kýbli s octem. Předávali si ji jeden druhému tak, že po použití se namočila do kýblu, trochu vymáchala a předala sousedovi, co seděl vedle. Houbička byla pochopitelně na klacíku.
Asi jsem trochu mimo, ale tenhle článek jsem chápala jako ironii. I když některé z těch uvedených "uspoření" jsem zažila na vlastní oči...
Ještě bych doporučila - při nálezu přejetého ušáka ostatky sebrat, bude kožíšek na zahřátí, kostřička na polívku a z masa podle konzistence sekaná nebo pečínka. Ne, teď vážně, šetřit se musí, ale čeho je moc…