Nechápete toho asi víc. Ten syn už je dospělý a rodiče už nepotřebuje... A jestli si myslíte, že rodiče nepotřebují děti, je s vámi něco hodně špatně. Do situace vůbec nevidíme, možná to ani není skutečný příběh. Šok, zklamání je v prvních chvílích naprosto pochopitelná reakce rodičů. U starších bigotních rodičů i znechucení a možná sebeobviňování, kde jsme udělali ve výchově chybu. Ale to může trvat pár dní. Pak každý rozumný a milující rodič přijme dítě jaké je - nenarostla mu chapadla, nežere lidi, NIC se nezměnilo. Prostě jen místo holky přivede domů kluka. Dnes to každý normálně smýšlející chápe, nikomu se neubližuje. A jestli je fotřík zaprděný homofob, tak pokud byl jinak dobrým otcem, syn se od něj nikdy úplně neodvrátí, bude mu to nesmírně líto a nakonec spláče otec sám. Není to móda, je to součást přírody a dokonce, pokud ještě věříte, tak i božího díla. Pokud mi děti přivedou do domu člověka, kterého milují a ta osoba je dělá šťastnými, je mi naprosto jedno, jaké má pohlaví (no, nevydýchal bych asi něco fluidního - bisexuálního, tam je nebezpečí, že to je jen chvilkové pomatení, ráno se vzbudí jako lampička večer bude popelník, to už je pro psychiatra a je to nemoc). A vnoučata? No tak nebudou, no. Kolik šlechtických rodů vymřelo po meči. 😄 Život je jen jeden, tak proč ho tomu, koho máme mít nejraději, vlastnímu dítěti, ještě stěžovat! Když by mi dcera přišla s tím, že je svícen a našla si lustr co jí dělá šťastným, no, pokud bude jinak fungovat jako normální člověk (práce, sociální kontakty, nezavrhne rodiče), tak co? Třeba budu mít za vnoučata svíčky!