Já těm "svým" (bydleli tady půl roku) napsala, že mohu kdykoli přijet a bydlet u mne zadarmo. Jsou to skvělí lidé (babička, maminka a holčička 7 a chlapec 3). Získala jsem přátele na celý život. Nevěřím, že Češi nepomohou trpícím. Mám za ten půlrok spoustu krásných zážitků, ale i strašných. Třeba když jdete s krásnou sedmiletou holčičku po náměstí a nad hlavami Vám proletí letadlo... Holčička si okamžitě lehla na zem a dala ruce za hlavu... Do konce života ji to napadne když uvidí letadlo... Pak už se nebude bát, ale vždycky si vzpomene... A ted mi zrovna píší na mobil. Jsou opět bez elektřiny a opět je vozdušnaja trevoga, jak oni říkají... Nebudeme pomáhat....?