V zadní části nebylo topení, když jsme jezdili do školy v těch letech kdy se noční mrazy blížily -30stupňům, vzadu byla skla pokrytá centimetrovou vrstvou ledu zevnitř, jak se na sklech srážel dech. Ale často se stalo že autobus najel k nástupišti, stál deset minut lidé nastoupili a už jsme neodjeli, zamrznul 🙂! Také se po uježděném sněhu, když byl plný, nerozjel do kopce. To bylo zmeškaných hodin 🙂! Krásná léta, hrozný autobus!
Pamatuju je. Hodně randálu, hodně vibrací, hodně smradu, pomalá jízda a dveře, co se málokdy úplně zavřely. Jako děcka jsme rádi jezdili v kloubu. Když se rozhodlo o jejich vyřazení, počítalo se s likvidací. Ozval se Vladivostok, že je za cenu šrotu bere. Možná tam Ikaruše jezdí dodnes, ani bych se nedivil. 😄
Ikarus měl docela pohodlná sedadla, líbilo se mi zvonění jako zavírací signál, na rozdíl od uječenejch bzučáků u CS autobusů.
Na ten bzučák pamatuji a na tu ránu když se zavírali dveře taky ale jako mladýmu klukovi mi to bylo jedno zlatá 90 léta a že tam byla v zimě zima to mi bylo fuk jelikož mě hřálo mládí jsem narozen 19.5.1976 a ješte v roce 1998 v Praze běžně jezdili tenkrát mi bylo 22 let rád na to ve svých 45 letech vzpomínám zkrátka Ikarusy k Praze patřili
Měl jsem je rád, líbil se mi zvuk motoru a jestli někdo mluví o randálu, tak atmosférické Karosy byly hlučnější.
Ty ŠM 11 pamatuji hodně před 40 lety byli slyšet docela dost
Mám na něj vzpomínku z Bulharska, 40C kouřící motor a děravá harmonika. Dokonalá plynová komora 🙂
A ten šílený rachot. To byl omyl.
V 7. třídě na lyžák do Makova.Do předu jedna třída,dozadu druhá a na kloub se naházely lyže....
Pamatuji že když jel v Praze od Holešovic přes Vysočany tak po radiále sotva jel do kopce ale z kopce uháněl pořádnou rychlostí a jak to vzadu nádherně skákalo to jsme jako mladý milovali když jsme jezdili do školy v Bohnicích linkou 200
Pravdou je i to, že Karosa n.p. jako mnohokrát v rámci RVHP nemohla dlouho své kloubáky vyrábět a když konečně tak ........... !
To bylo moje mládí v Praze je pamatuji do roku 1999 to i končil jejího provoz nejvíc jsem miloval když se ozvalo zvukové znamení a pořádná rána když se zavírali dveře a potom nezapomenutelný zvuk když tam zařadil šofér 1 rychlostní stupeň a pak ten rachot když byl rozjetý na maximální rychlost akorát v zimě tam byli nádherně zamrzlé okna jen šofér si topil a my mladý jsme byli v kožichu jelikož se šofér řídil heslem že nás hřeje mládí rád na ně ve svých 45 letech vzpomínám to by ta dnešní generace mladých nepřežila jelikož jsou rozmazlený a nic nevydrží