Seriál na mě působil v roce 1975 jako zjevení. Najednou se tam objevili živnostníci, podnikatelé, tedy barvitá převálečná a válečná společnost. Samozřejmě tam byla úlitba komunistům, to tehdy bohužel nešlo jinak. Třeba v rolích Jřího Valy - malíře, který ale byl spíš anarchistou než komunistou anebo pravověrného komunistického partyzána Zdeňka Řehoře. Ale pořád se to drželo ještě, na tu dobu, v docela objektivních historických mezích. Prolínaly se tam komické scény s těmi vážnými, ale tak to fungovalo. Obsazení naprosto skvostné - od nemladších Hrzána a Hanzlíka až po nejstarší - Miloše Nedbala. Ohromně mě tam bavil Jiří Adamíra, což je snad jeho nejlepší role. Cynik,který ale má srdce a který se vlastně z rodiny Nerudných ukáže jako ten nejčestnější, což v době tuhé normalizace je s podivem. Chápu, že scénáristé museli bojovat s cenzurou, ale vlastně teď podle článku nevím, co bylo škrtnuto a co ne. Režisér František Filip byl vždycky slušný a je dobře, že autor recenze připomněl jeho Sňatky z rozumu nebo F.L. Věka. Nevím, jestli natočil i to "pokračování" Dnes v jednom domě, ale nejspíš ano. To už ale bohužel byla typická komunistická slátanina podobně "vtipná" jako třeba Muž na radnici.