Autor zapomněl podotknout, že Gothaj byl poživatelný oproti dnešku, patřil mezi lepší měkké salámy. UHO je jen legenda některých gastronomických pokusů levných občerstvení. Výběr v restauracích byl velký, hodně jídel z hovězím masem oproti dnešku, kdy je k sehnání pouze steak. Svíčkovou umí jen hrstka kuchařů a kuře z broskví byla tehdy novinka, proto se ji ujala většina hospod. Kvalita stravování byla velmi dobrá, kuchaři byli vyučení v oboru oproti dnešku, kdy vaří každý, protože musí. Na jídla byly normy a jejich porušování se přísně trestalo. Pokud někdo šidil, mohl se potýkat i s trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. § 132/ 61Sb.

co se týká školní jídelny - polévka byla jedna, ale jídla byla 3 a ty jsi si den předem razítkem označil stravenku a dal razítko na arch. Jedno jídlo sladké nebo bezmasé. Omáčka UHO - (tak rádi ji autoři zmiňují...) - já si jen pamatuji, že jsem se vždycky najedla, zbytek se dal vyhodit, když ti chutnalo, mohl sis přidat omáčku a přílohu, a jídla byla v týdnu pokaždé jiná. A víte, ono se vždy víc pamatuje - jo - mně tam to jídlo nechutnalo, bylo hnusný - a že jinak se člověk bez problémů nadlábl - to bylo normální, proč by si to pamatoval. A gothaj byl dobrý, ale hodně se prodávali smaženky, ruské vejce, saláty, liberáky, taveňáky, výběr byl.

Jedlo se totéž co dnes. Pouze levněji a v mnohém lepší kvalitě. Bych řekl, že fundovanému autorovi je tak 30 let.

Opět autor, který donekonečna bude opakovat již léta otřepanou frázi o tom, že ve školních jídelnách byla k obědu UHO. Měl by se zeptat každého kuchaře, co je základem každé omáčky.

Tak gothaj si dávám i dnes. Myslím že hodně jídel se stále jí, protože jsou dobrá.

Kuře s broskví jsem nikdy nevařila, jinak co se vařilo tenkrát, vařím i dnes. Klasickou českou kuchyni.