U nás ta "sobeckost" byla způsobená zdravotními problémy, což ale nikdo neviděl...všichni jen viděli, že jsem po třicítce bezdětná. Přestože mě to hodně bolelo, naučila jsem se o tom mluvit, i když pak to většinou končilo pláčem, proč já nemohu, když ženy, které si neváží ani vlastního života, problém nemají. Do svého zdraví jsem nasypala veškeré volné peníze a byla jsem označována za nezodpovědnou, že nic neušetřím... A také jsem byla bez partnera a všichni mi říkali, že jednou přeberu. Nejspíš jsem měla popadnout prvního hejhulu, který mi přišel do cesty...
Naštěstí jsem tyhle všechny negativní věci nějak překonala, i když se šrámy na duši. Nakonec jsem svého úžasného chlapa potkala, zdraví se snad povedlo nějak vyřešit a momentálně jsme šťastní, protože je vše na dobré cestě a po x letech se nám zadařilo a čekáme miminko.
Neodsuzujte nikoho jen kvůli tomu, že vy jste to měli jinak, že by jste neřešili peníze (můj partner dá bohužel většinu platu na bydlení, takže to bude ještě zajímavé), že vy jste neřešili bydlení (my hledáme už rok a nemůžeme v širokém okolí nic najít, v 1+kk s dvojčaty to nepůjde, byty v nabídce jsou buď menší nebo naopak obří, které bychom ani neuplatili), že se někdo obává o budoucnost. Lidé s průměrným IQ většinou takové problémy neřeší a žijí s tím, že nějak bude. Ti s vyšším IQ logicky mají naprosto oprávněné obavy. Ale už jsem si zvykla, že blbci v dnešní společnosti se vysmívají těm, co mají v hlavě víc...
Mít nebo nemít děti je u nás velké téma. Na západě od našich hranic tohle nikdo neřeší. Jednak kvůli taktnosti a jednak jsou mnohem dál a chápou, že každý má právo rozhodovat si o svém životě sám. Ne tak u nás. Stále zde žijeme v určitém společenském vzorci a ten, kdo se odlišuje je černá ovce. Až toto padne a nebudeme to také řešit, dostaneme se dál. Zatím to tak není. Stále tu nacházím lidi s názorem " počkej až budeš starý " , " na důchod si našetři" , " jsi sobec " , atd. To je špatně.
Přesně. V tom je u nás ještě plno lidí zaostalých. Je to následek toho socializmu, kdo v 25 letech neměl dítě, tak byl divný a na okraji společnosti. Jsem ráda, že jsem tuto dobu nezažila, jelikož bych si mohla hodit rovnou smyčku, pac jsem byla i dlouho single.
Kdo děti chce, tak ať je má a kdo po dětech netouží, tak je fakt nejlepší, když je fakt nemá a mít nebude. Lepší než toho pak litovat (viz. skupina "Lituji že jsem rodičem").
A řeči o sobeckosti? Nevím kdo je sobec, ti kteří chtějí dítě, tak pořád slyšíme jenom chci a chci, lítají na IVF a přitom je možnost adopce (dobrý skutek), na planetě je nás už až až, věčný dávky od státu, tri roky MD a očekávání, že jim bezdetni ve všem budou ustupovat a běda jak se někdo rozhodne jinak a hlavně nejhorší je, dítě si udělat kvůli nátlaku okolí, nebo když sama nemám pomalu co do huby anebo s prvním blbečkem, kterého potkám, protože mi je jezismarja už 35 let😀, fakt strašně vyspělé a otázky na detnost a bezdetnost jsou vážně křupanské.
Mě je 29 a naštěstí nikdo neměl tu drzost se mě na to ptát, jinac by byl odkázán do patřičných míst.
Když se nám narodilo první dítě, bydleli jsme u našich v malém pokoji. Manžel byl stavař, ale kancelářský měli malé platy, tak šel pracovat do skladu. Mateřskou jsem pobírala 6 měsíců, pak nic, porodné neexistovalo. Byt jsme museli koupit družstevní za 50.000,- Kč, samozřejmě ze známosti. Auto nebylo, postel manžel vyrobil. Novomanželská půjčka vystačila na sedačku, stěnu, lampičku a televizi Junosť. Našim rodičům nebylo ani 50 let, tak hlídat taky nemohli. O úrovni v porodnici se mi ani nechce mluvit. Na pokoji nás bylo 8 maminek a při porodu žádná podpora a péče, pouze se odbyl ten akt bez porozumění a empatie. Druhé dítě jsme si pořídili po 7 letech a na první dovolenou u moře jsme si počkali až po 11 letech. V téhle době si to mladé ženy vůbec neumějí představit. Je každého věc, kdy a jestli vůbec si děti pořídí, ale číst, jak je to těžké se musím usmívat. Dcera i snacha jsou šťastné, že zakládají rodiny v téhle době.
No ano, ale vy tiez dnes nezijete zivot svojej babicky, ktore casto v pokrocilom veku len dreli v kuchyni alebo na zahrade, slusne zdravotnictvo, kulturu alebo dovolenku nepoznali, rozhodne nie letecku. Ved i jedno auto vtedy bol neskutocny luxus. Vsetkym vekovym kategoriam sa proste neuveritelne zdvihli naroky, nielen zenam v plodnom veku. Moje prababicky mali trikrat viac deti nez mam ja alebo moji rodicia, takze z tohto hladiska nie je divne, ze dnesni mladi mieria k nule.
Tato žena popsala situaci správně, opravdu ji tak poměrně velká část mladých žen cítí. Ale také zároveň, nechtěně, popsala rozmazlenost své generace a její naprostou nepřipravenost na život jako takový.
Nebudu se vracet do období našich babiček, které zažili válku, 50. léta, atd., atd. Zkusím se vrátit k několik jejím argumentům:
1) Nejistota. Ano, ta zde vždy byla, jest a bude. Zdánlivou jistotu dával komunistický režim, ovšem za cenu nesvobody a pomalého hroucení celé ekonomiky. Výsledkem byla jistota, že budete dlouhá léta shánět byt (nebo si ho musíte postavit a ztratit tak cca 3 roky života), svojí výplatou si pravděpodobně nevyděláte na cestu na Západ (pokud vůbec budete šťastlivec, který získá devizový příslib), to kolik vyděláte neovlivní Vaše výkonnost v práci ani Vaše schopnosti, atd., atd.
2) Klima. To se samozřejmě mění, s jak velkým či malým přispěním lidstva se pořádně neví a poctiví vědci to také přiznávají. Klima alarmismus vede jen k úzkostem a strachu a rozhodně nic neřeší. Navíc se nejedná, z hlediska dějin planety, o nic tak zvláštního. I v nedávných dějinách vypadalo klima jinak. Stačí si připomenout např. dobu kdy Erik Rudý objevil Grónskou, nazval jej Zelenou zemí a pasoval na vikingskou obilnici. Nebo dobu Rudolfa II, kdy, soudě dle dozrávajících plodin, byla na jižní Moravě teplota až o 5°C vyšší než dnes, atd., atd. Klimatu se musíme přizpůsobit, ne se snažit jej za každou cenu změnit.
3) Podpora. Ta je dnes řádově vyšší než kdykoli v minulosti.
Co z toho tedy vychází? Pohodlnost, neodolnost, rozmazlenost.
To si nemyslím, ba naopak její IQ je vysoko. Rozumím jí, přesto, že dvě děti mám, k dnešku bych si je určitě nepořídila.
Za socialismu nebylo tak zle, jak mnozí tvrdí (zejména ti, kteří Československo nezažili a proto nám barvitě vyprávějí o tom, jak jsme tehdy strádali), protože tehdejší ekonomická a sociální situace naprosté většiny lidí byla na úrovni, která odpovídala poměrům před 40 - 50 lety ve větší části Evropy, a proto porovnávání tehdejší doby s tím, co máme k dispozici (byť mnozí nikoli) ve dvacátých letech 21.století je zcela mimo mísu. Jako byste porovnával aeroplány z lepenky a plátna z počátku 20.století s bitevními letouny ve 2.světové válce. Ale hlavně nutno připomenout, že počínaje šedesátými lety se Československo zařadilo do desítky zemí světa s nejvyšší životní úrovní obyvatelstva, což současní antikomunisté nepřiznávají, zejména v časech, kdy Česko vrávorá od krizí ke krizím, obyvatelstvo chudne a perspektivy jsou chmurné. Mimochodem, právě počty narozených dětí jsou v Evropě (africké či asijské poměry jsou pro nás irelevantní) lze mít za ukazatel vitality společnosti, schopnosti režimu zajistit potřeby obyvatelstva a také důvěry lidí v systém. Pak nezbývá než konstatovat, že Husákova normalizace v soutěži s polistopadovým režimem se jeví jako úspěšnější model politicko-ekonomického projektu. Lidem je vesměs u hýždí, zda se režim, ve kterém žijí, nazývá socialismem nebo kapitalismem, protože téměř na vše pohlížejí optikou vlastního osudu a jestliže se jim vede dobře, cítí se bezpečně a stát jim garantuje alespoň základní jistoty, pak až na malé procento kverulantů, kteří hrají roli disidentů, nemají důvod k tomu, aby páchali revoluce. Pokračování níže.
Trochu si protiřečíte, ne? Rozplýváte se nad tím, jak děti "vychovávala celá vesnice", ale zároveň vám vadí "nevyžádané rady" na hřišti.
Tak si to ujasněte, tím bych začala.
No, nejistota byla vždy, asi se jí dřív lidi tak nepoddávali. Můj táta se narodil za války, myslíte, že babička věděla, co bude, až mu bude 18 let?
Ta vaše "jistota" jsou stejně jen falešné iluze, nikdo neví a nikdy nevěděl, co bude. Nikdo vám nic nezaručí.
Myslíte, že lidi, kteří na tom byli materiálně dobře, čekali znárodnění? Že těm, co jim zabavili majetky, jejich "jistota" pomohla?
Nejistota je prostě normální konstanta života, a místo toho, aby člověk pořád hledal, kde a co je venku tak strašně špatně, by se s ní měl učit pracovat, zvládat ji, a budovat vnitřní sebedůvěru.
Nemůžu říct , že ve spoustě věcí nemá autorka pravdu , ale jedno otřepané klišé zní , kdyby takto přemýšlel každý brzy vymřeme a že zřejmě přemýšlí stane se tak .
To je fakt velkej problém, tahle planeta tu byla i před lidmi, bude i po lidech, žádnej strach.
Lidé se množí jak přez kopírák, jsme jedničky v rozmnožování a předčíme i myši...takže pořizovat si potomky je celkem hazard. No a čím více potomků zplodíte, tím více pak bude důchodců a pak zase budou tlačit aby se rodilo ještě více potomků, prý aby uživili ty důchodce...je to spirála, kterou je třeba zpomalit, jelikož přemnožení způsobuje chudobu !
V ČR se rozhodně nerozmnožujeme jako myši! To, že ženy rodí hodně dětí např v Africe je něco jiného...ale tam neřeší nějaký důchod přece
Tak to je přímo etalon typického produktu zdejšího "moderního" školství (a ostatně i celé společnosti, v čele s ouřady), které dětem umetá cestičku úplně dohladka tak, aby někde, nedej bože, náhodou neškobrtly, a náhodou si malinko neodřely ten svůj zpovykaný čumáček. Vždyť by si udělaly bečbíčko, a třeba i, nedej bože, plakaly. A tohle je ten výsledek, zpovykaní rozmazlení spratci odmítající v životě podstoupit i to sebemenší riziko.
Za vás to byla možná nějaká povinnost,automatika..Dnes už si lidé víc uvědomují,že oni jsou pánem svých životů..Ti chytřejší nad tím přemýšlí, ti ostatní prostě rodí jak na běžícím pásu,a mámo,starej se,my nemáme peníze..Když jsem přesvědčen,že to není to pravé ořechové pro mě,tak se do toho neženu, přeci jen je to na celý život
Toto je jeden extrém, kdy takto "zodpovědní" lidé, byť se mají dobře, mají pocit, že by dítěti nemohli poskytnout dostatečný komfort. Druhým extrémem je ta část populace, která neoplývá rozumem, pracovními návyky, natož zodpovědností a ta zaplavuje populaci svými potomky, kteří půjdou v jejich šlépějích. Přehnaný komfort podle mě spíš dětem a lidem obecně ubližuje. Vidíme to všude kolem sebe. I přes všechny ty hrozby, inflaci, pandemii se většina má velice dobře a přesto mají pocit, že ne. Když moje milovaná 80ti letá extchyně pŕi nějakém rozhovoru s exmanželem a jeho mladou ženou, která nechce děti a on je vlastně taky nikdy nechtěl (já jsem bohužel po svatbě otěhotněla), vzpomínala, jak to neměli s manželem lehké, v 80.letech když byli kluci malí, byť oba pracovali. Spláceli barák, otec platil alimenty na dvě děti z předchozího manželství. Tak nová, mladá snacha se jí optala: " Tak proč jste si pořizovali děti". No, takže děti nemají, ale mají dva malé psi, se kterýma zacházejí jako s dětma...