No za me duvod proc nemam deti je, ze jsem na zensky absolutne levej. Prace, majetek, zodpovednost, atd. Rekl bych ze vsechno podstatne v zivote jsem zvladl, ale flirt a koketovani se zenami mi absolutne nejde. Takze holt umru bezdetny.

A právě proto nemá autorka dítě. Ona nějak očekává, že bude mít ještě větší jistoty. Takové to uvažování, že ještě není vhodná doba. Ještě je potřeba tohle a tamto. No, aby se pak neprobudila a nezjistila, že už to nejde.

Já nechápu, kde se vzala najednou taková touha mít všechno maximálně zajištěné, zařízené, naplánované. Asi je to tím, že díky technologiím dokážeme tolik věcí tak efektivně naplánovat. Jenže život člověka vždycky překvapí.

Rozumím jen částečně. Sama jsem dost racionální osoba, plánuji a chci mít věci pod kontrolou. Uvědomuji si, že budoucnost je nejistá. Ale asi jsem měl štěstí, že když jsem potkala svého dnes již manžela - prostě jsem s ním dítě chtěla. Úplně přirozeně, spoustu budoucích problémů netušila nebo neviděla. Ale to k tomu rodičovství asi patří.

Pokud se pisetelka na děti necítí, je její právo je plánovaně nemít. Není na tom nic zlého. Tolik jistoty, kolik by chtěla, jí nikdo nemůže dát. Určitě ne okolí a stát.

S dovolením konstaruji ,že nakonec si to každý udělá jak to sám cítí a buď hledá způsoby jak to zvládnout nebo důvody já NE ..a podle toho budou padat argumenty .. prostě bud vidim či chci vidèt sklenici poloplnou nebo poloprázdnou ... a to je celé...

Za sebe musím řici , že je rozdil ŽIVOT PŘED DĚTMI A NEBO S DĚTMI ... To je úplně jiný level ani svatba a jiné události nepřekopou Vaš život a tak to je .. přeji pisatele odvahu určitě nebude litovat ale vlastní děti MUSITE ZAŽIT jinak vše ostatní je "mlácení prázdné slámy.".. Tak asi tolik k danému tématu.....

Ps.

vše ostatní člověk nějak nakonec dosáhne... ALE ČAS UŽ NEVRATITE ...

Je mi autorky líto. Za to, jak povýšenecké komentáře tady dostává. Vždyť přesně o tom píše – že její uvažování o tom, jestli děti mít, nebo nemít, negativně ovlivňuje i to, jaký má česká společnost postoj k lidem jako ona. Neboli „máš dítě, no tak to si pěkně koukej pořídit i druhé; nemáš děti, jsi nepřítel“. A že většina Čechů zřejmě nedokáže přístup „Nechci to jen ‚prostě nějak zvládnout‘, chci svoje dítě vychovávat zodpovědně“ brát jakkoliv jinak než jako výmluvu, pohodlnost, sobeckost. Česká společnost je podle všeho nastavená tak, že když já jsem něco nějak zvládl, tak to tak musí zvládnout i všichni ostatní a je jedno, jak se v mezičase proměnila doba nebo jak mizerné podmínky k tomu byly/jsou.

Ten přístup „prostě to nějak zvládnout, prostě to nějak doklepat“ mi připadá hrozně depresivní. A nemyslím si, že je to pokaždé ta jediná možná volba. Myslím si, že zrovna u pořízení dítěte je chvályhodné, když člověk cílí na víc než na „prostě do toho skočit a prostě to nějak zvládnout“. Nemluvím o rozmazlování.

Že někdo zvládl vychovat děti i přes spoustu překážek, je samozřejmě velká zásluha. Ale nepřipadá mi v pořádku peskovat někoho jiného za to, že do toho vkládá víc uvážení a zodpovědnosti anebo se bojí, že to nezvládne.

Opravdu je to tak opovrženíhodné, když člověku záleží na tom, aby si pořízení dítěte dobře promyslel a měl pro něj připravené co možná nejlepší, nejstabilnější zázemí?

Argument „Ale kdybychom tak přemýšleli všichni, byli bychom vymřeli“ už jsem slyšela. Zajímá mě názor, jestli je to opovrženíhodné.

Negativní komentáře zde píší lidé většinou starší než autorka článků. My starší, 40+, si ale musíme uvědomit, že takto smýšlí mladá generace. Já děti odsouvala do 30, pak měla hned dvě a po letech i třetí. A víte, co?! Dnes bych je měla klidně i o 5 let dříve, jenže tenkrát jsme ale neměli bydlení, oba dva po VŠ.. Mladí dnes uvažují podobně, chtějí se realizovat, něco našetřit, koupit startovní byt.. Jenže k tomu jsou víc konzumní a rozmazlení životem v bohatších poměrech, než jsme zažili my, generace Husákových dětí. Porodnost se bude propadat do kritických nížin a mladé páry budou dumat nad mít děti či nemít, až jich valná část z nich děti vůbec nestihne.. A my v penzi zapláčeme.. Mladým fandím, chápu jejich postoje, ale bylo by fajn, kdyby místo dumání skočili do postele a bez stresu si děti vyrobili ještě zavčas , protože jak do plození vstoupí stres, je to často konečná..