Je a bude se na co vymluvit pokud nechci. Jen si představím, že by tímto způsobem uvažovali prarodiče během dvou sv. válek, tak tu nikdo z nás není. Zdá se to být přehnaně ale není, jen převedené do dnešní doby či vlastně naopak a to měli mnohem míň "jistot" a hlavně příjmů. Tohle dnešní "uvažování" či kalkul by nejspíše nepochopil ani jeden z nich.
Hezky shrnuto, jeste chybi dulezity aspekt a sice ze muzi okolo tricitky proste jeste deti nechteji (casto ze zde uvedenych duvodu) - ne kazda zena chce o deset let starsiho.Muj muz chtel nastesti deti (skoro) hned po VS (oba jsem behem studia makali a meli tudiz praxi i uspory), ale v nasem okruhu znamych jsme byli vyjimkou.Pokud jde o ty strachy z budoucna, je dobre "to tak neresit", i kdyz je to tezke.
Paní má samozřejmě právo nemít děti. Jen - máme tu průběžné důchody. Tedy děti platí důchody generaci svých rodičů. Když někdo z vlastní vůle nemá děti, kdo mu bude platit důchod? Moje děti, do kterých jsem já investoval (a rád) své prostředky a čas? Paní si mohla našetřit. Ale až bude v důchodu, bude křičet, že ho má malý a nemůže z něj přežít. Nejlepší zajištění na stáří jsou stále ještě dobře vychované děti.
Mně zase přijde trochu sobecké chtít po vlastních dětech,aby se o mě starali,když budou mít svůj život..Ono v mnohých případech se to nepovede,z vlastní zkušenosti a okolí vidím,že spíš rodiče v důchodu se starají o děti..Též by mě zajímalo,kdo se postará o mé rodiče..
Dobrý den. Život nebyl nikdy jednoduchý. Dnes jsou rizika, že se sníží blahobyt, dříve byla rizika útočící na život samotný. Kdo něco skutečně chce, tak hledá způsoby jak to udělat, kdo něco nechce, tak hledá důvody proč to neudělat. Moje dvě děti jsou to nejlepší, co mě mohlo potkat. Když byla manželka na mateřské, tak u nás vládli Topolánek s Nečasem a Kalouskem. Do dneška nechápu, jak jsme to dali. Matematicky to nevychází. Z práce jsem lítal na melouchy. Těžil ve volném čase dřevo, zateploval baráky, dělal kamenné tarasy. Zkrátka nouze naučila Dalibora housti. Všechno to stálo za to. Nechtějte mít život uhlazený, to nikdy nezjistíte, co dokážete. Trochu si věřte. Těžkosti Vás s Vaším manželem spojí ještě více a zocelí Vás oba jako jednotlivce i jako pár. Vysaďte prášky a do toho!!!!!!! Za pár let, až se rozhodnete, tak to již nemusí jít. Za našich krásných mladých časů socialistických jistot měly holky děti již v 18 letech. Byla jiná doba, bydlení za babku, větší pospolitost v rodinách i mezi sousedy, jistá práce, jesle a mateřské školky byly samozřejmostí, jakož i mateřská dovolená a jistota nástupu do práce po této. Časy se mění, ale není důvod rezignovat. Mám spoustu kamarádů, kterým málem nepomohla ani asistovaná reprodukce, navíc problematické porody. Zaplať Bůh za možnost porodu Císařským řezem. Jejich ženy se poprvé pokoušely otěhotnět po 30. Máte nejvyšší čas, nebo příroda rozhodne za Vás.
Pod všecky tyto body se rozhodně podepisuji, a ještě bych přidala, že pokud vás jako ženu opustí partner a z vás bude samoživitelka, které otec neplatí pořádně alimenty, tak ještě "si za to můžete sama" protože jste si nevybrala kvalitního partnera.
Když odmyslím 'nehody", dítě člověk buď chce nebo nechce. To vše ostatní jsou alibistické kecy. A je fajn, když ho má ten, kdo CHCE. Ti ostatní by je mít neměli. Za mě dítě je to nejúžasnější, co mě v životě potkalo. I když byly chvíle, kdy jsem uvažovala o institutu dětských domovů 😀
Je pravda, že život už asi nikdy nebude tak klidný jako mezi lety 1995 a 2015. Samozřejmě, je to otázka úhlu pohledu – někdo může tvrdit, že nejklidnější období bylo za komunismu, ale to jsem nezažil, takže nemůžu soudit. Každopádně od covidu jde všechno do háje, včetně cen nemovitostí. Co se dá dělat? Musíme hrát s kartami, které máme, ne se vzdávat jako ta paní v článku. Rodiče pomůžou, něco se zdědí, to je přirozené. A peníze vždycky budou – kdo chce pracovat, práci si najde, i po nástupu AI.
Jak víte že jim pomůžou? Asi jste ten článek pořádně nečetl. Jo sytý hladovému nevěří.
Kocarek pani sezene z druhe ruky a daji se sehnat dobre kousky fakt za levno,takze jedna z blbych vymluv..plenky a sunar nikoho fakt nezrujnuji.Potom me fascinuje s pripominkou,ze budou na deti sami dva s muzem. A co jako?Budou dva uz to je super(vlastne i normalni ze)!Zajimave, ja jsem na mimco sama krome par dnu v mesici, kdy mi ho pohlida mama kvuli mym doktorum nebo vyrizeni uradu a vse se da se to zvladnout. Kdo chce, hleda zpusoby..zname to porekadlo.A na zaver, vzdy bylo ceho se bat, v kazde dobe a deti lide chteli.
Chapu ty co nemuzou, tak ze se treba snazi ty duvody a vyhody bezdetnosti hledat. Ale ty co muzou, a rovnou to vzdaji tak je to spis pohodlnost, ne strach.
Každý má svou svobodnou vůli k rozhodnutí, a jiným po tom vůbec nic není. Proč neustále řešení cizích záležitostí? Proč se člověk neustále cpe do role rozhodčího, poradce nebo soudce věcí, které mu nepřísluší?
Žádný člověk nežije životem toho druhého aby procítil do posledního detailu způsob a hlavně důvod jeho rozhodnutí.
Zahoďte daleko od sebe všechny "žvásty" lidí nemající ani tuchy po důvodech vlastního rozhodnutí. A hlavně, se neurážejte a nezlobte na řeči druhých. Každý soudí jen tak jaký je sám a rovněž píše jen sám o sobě. Ať jsou vaše rozhodnutí jakákoliv - stůjte si za nimi s klidem a tak trochu úsměvem nad rádoby názory a mínění druhých!
Každý má svou svobodnou vůli k rozhodnutí, a jiným po tom vůbec nic není. Proč neustále řešení cizích záležitostí? Proč se člověk neustále cpe do role rozhodčího, poradce nebo soudce věcí, které mu nepřísluší?
Žádný člověk nežije životem toho druhého aby procítil do posledního detailu způsob a hlavně důvod jeho rozhodnutí.
Zahoďte daleko od sebe všechny "žvásty" lidí nemající ani tuchy po důvodech vlastního rozhodnutí. A hlavně, se neurážejte a nezlobte na řeči druhých. Každý soudí jen tak jaký je sám a rovněž píše jen sám o sobě. Ať jsou vaše rozhodnutí jakákoliv - stůjte si za nimi s klidem a tak trochu úsměvem nad rádoby názory a mínění druhých!