Pěkně hnusné komentáře... Článek je psán vtipně a je z něj cítit, jak moc maminka Matyldu miluje. Dává jí do jeslí, protože je Matylda živější - a co jako? Já bych se svou dcerou doma taky nevydržela, když jí bylo 13 měsícůl, musela jsem do práce aspoň na půl úvazku, jinak bych se zbláznila. Ne všechny jsme intelektuálně stavěné na tříletý pobyt s dítětem doma. Dceru miluju a považuji ji za to nejlepší, co nás potkalo, ale přesto jsem netoužila být s ní každou minutu jejího času, když byla malá.
To je nehezké miminko...
Dobrý den, zamyslete se nad svým komentářem, to je opravdu nechutné, o podobné výlevy tady nestojíme. Kristýna s ostatními sdílí své zkušenosti a zážitky, mnoho maminek se s ní ztotožňuje, protože podobné věci řeší většina rodičů. Můžete hodnotit její styl psaní nebo její rozhodování, každý má na věci jiný názor. Ale hodnotit miminko a to, jak vypadá? To je opravdu pod úroveň. David Budai, vydavatel
Sama nezvládám akčnost svého ročního dítěte, tak ho strčím do jeslí? To jako fakt?
Přesně to mě napadlo, chudák dítě..ještě se s tím chlubit veřejně. Ubohé.
¨Byla jsem doma s dcerkou do 11 měsíců, tehdy od půl roku bez peněz. Stavěli jsme a bylo třeba platit půjčky. Jak mi jí bylo líto, když jsem ji ráno po páté budila, abych ji stihla odvézt v kočárku na hlídání a stihla autobus do práce, za každého počasí, hlavně v zimě to bylo kruté. S tou druhou jsem už mohla být doma celé dva roky, se starší jsme v klidu a bez družiny odbyly první třídu. Byly to dva nejkrásnější a nejklidnější roky v mém životě, z legrace jsem říkala, že bych chtěla být žena v domácnosti. Nikoho nesoudím, každý ať si nastaví režim podle sebe. Ale myslím, že pro dítě režim, kdy se nikam nespěchá a který se mu přizpůsobí, je pro něj to nejlepší.
Byla jsem doma 5 let a rozhodně to byla bezva doba. Ale to bylo v sedmdesátých letech. 1974 až 1979 v našem malém paneláku bylo19 dětí 1974 ,a dalších 16 dětí 1976. Myslím že to byla pěkná doba i pro naše děti.
Je to dlouhá doba ale obě moje dcery chodili do jeslí a nijak jim to ani mě neblíží lo naučili se spoustu věcí a mohli se učit od ostatních dětí a nikdo nebyl utrápený
Vy se naučte psát a pak pište moudra, absolventko zvláštní školy.
Můj syn šel do jeslí ve dvou letech. Tak byla dlouhá mateřská. Neobešlo se to bez slz. Mých. Když mě dítko, zrudlé vzrušením, popohánělo při nazouvání bačkorek a zdrhlo bez toho, aby se po mně ohlédlo. Na mé zoufalé vnucování se - ani pusinku nedostanu - mi zamával se slovy _ jsou tam děti - a byl pryč.
Milé dámy, já vás fakt nechápu. Jistě, všechny to umíte jinak a lépe a máte tu možnost to autorce natřít! Kde tu mezi řádky čtete, že dítě nezvládá nebo je dokonce nemá ráda? Máte problém s pochopením textu nebo empatií?Prostě je holčička živější, společenská a je to s ní náročnější.
A co, jako!
Když se jí v jesličkách bude líbit, budou šťastné i s maminkou. Každá na chvilku na jiném místě🙂 A maminka na ni může načerpat síly.
Syn začal od roku a půl chodit do dětské skupiny a já od jeho roku do práce,abychom nepošli hlady. Protože mojí bývalé práci mě nechtěli tak brzy (měla jsem rodičák na 2 roky) a když jsem si rodičák prodloužila na 3 roky,vypočítali mi směšnou částku. Bývalý sice alimenty platí, ale i tak to byla směšná almužna a od státu jsem neměla na nic nárok, protože bydlíme v domě u rodičů. A živit se od důchodců nenechám. Syn byl a je spokojený, já taky a je nám skvěle. Ničeho nelituji.
Moje maminka mě dala do jeslí v 8.měsících,potřebovali ji v práci a tak jí zařídili jesle.O nás se tam starali dětské sestřičky,nepamatuji si NIC..
Ale mamka říkala, že mně tam pěkně rozmazlili!A moje děti chodily od 2let do školky a že školky jsme chodili se řvaním na celé kolo, protože má dítka tam chtěla zůstat a hrát si s dětmi!Tak nevím,co je lepší..
Přesně moje dcera když šla do školky do oběda tak se mně zeptala a maminko proč tu nemůžu spát
Přesně takové akční dítě jsem měla taky! Je mu už 7, akční je doteď, ale dá se s ním, narozdíl od batolete, už domluvit. ADHD také potvrzeno. I do jesliček chodil, ale z jiného důvodu, než že bych ho nezvládala, musela jsem do práce. Sama jsem byla bez něj úzkostná, každé ráno jsem trochu pobrečela za dveřmi - moje dítě bylo vzhůru už v 5 - deme do kolky? A ve školce vystřelilo vstříc kamarádům, hráčkám, jídlu a zajímavému programu - pomalu se po mě ani neohlédl. Dodnes je velmi společenský a je to šikovný chytrý kluk, byť akční a roztržitý. Zpětně to vidím tak, že moje tehdejší výčitky byly úplně zbytečné.