Tohle praktikuji už minimálně 20 let. Opravdu mám rada, když jsou skříně plné maximálně ze tři čtvrtin (vc potravin). Manželovi vždy říkám, ze nový kabel nebo tričko si v případě potřeby pořídí za stokorunu ale metr čtvereční bytu nás stal přes sto tisíc a já ten metr chci 🙂
Vše s rozumem, to znamená nekupovat příliš, nezaviňovat si ten binec. Hodně přemýšlet než něco vyhodím, nejde jen o oblečení.
Vyhodíte, a do půl roku hledáte a nařekujete, když si uvědomíte, že je ta věc fuč a zrovna byste ji tak potřebovala.
To se také stává.
Podstatný rozdíl je také bydlet v malém bytě , v rodinném domku, nebo mít i chalupu.
Tam se nejen více vejde, ale i donosí , spotřebuje nebo znovu renovuje, využije.
Opatrně s tím vyhazováním, nebo někdo, až se mu omrzíte, zevšedníte, zestaříte, vyhodí vás.
Některé věci je třeba uchovat jako památku, vzpomínku nebo hodnotu jen pro sebe samé.
V podstatě souhlas. Akorát nevím jakou mate zkušenost vy, ale já na chalupě už nic nedonosim. Tam si nakonec stejne vezmu své 20 let staré tepláky, než bych tam donosila vyřazené džíny. A vzpomínky jsou to nejdůležitější, co doma máme a proto chci, aby se nemusely dusit a měly hezky své dustojne mistecko.
Každý rok na jaře a na podzim dělám čistky šatníku. Vyřazené oděvy jdou na charitu. Taky mám z toho dobrý pocit. 😇
Díky za pěkný článek. Začínám doma podobnou čistku v šatníku a kdoví možná to rozšířím i na ostatní věci :-)
Hezky napsáno. 👍
Děkuji - jdu pokračovat ve třídění.
( Jen mi není jasné, jaké tvoření není kreativní. )