Vzhledem k tomu, že jsem tím prošla, můžu říct, že ta "ztráta paměti" není ztráta paměti, ale důsledek skutečnosti, že člověku došlo (konečně), že některé věci si pamatovat nepotřebuje, nebo se jimi vůbec zabývat, protože pro něj a jeho život nejsou ničím přínosné. Že už se prostě nemusí nechat stále něčím masírovat, řešit vštěpované nesmysly a zabývat pro něj nezajímavým. Což nesouvisí s přechodem, ale s věkem, zkušenostmi a jakýmsi probuzením. Co je pro mě důležité, co mě zajímá, to vnímám a pamatuji si perfektně, ale co ne, na to prostě kašlu. Už si to totiž můžu dovolit, odložit okovy systému.