Některé současné pohádky jsou plytké, bezduché, málo vtipné, hrecekým obsazením chabézkrátka nejsou fajn. Tendence je setrvalá.
Taky mám ten názor, že tomu jaksi schází ta člověčina a hlavně ten vtip. Jedinou výjimku snad tvoří Anděl páně I a II a pohádky, které točí Jiří Strach.
Chcete-li vědět, jestli je pohádka dobrá, ptejte se dětí, ne dospělých.
Já jsem v posledních letech neviděl děti, že by sledovali pohádky.
Máme moc krásné pohádky. Zkusila jsem je porovnat s německou tvorbou jejich klasiky - pohádky Bří Grimmů. Nic moc, snad jen mírná exotika (pro nás) díky typicky německým exteriérům. Zajímavá změna. A koukněte na USA pohádky. Kdyby nebylo studia Disneye (kouzelná Sněhurka a Popelka), nejsou o ničem. Zajímala by mě francouzská ztvárnění pohádek Charlese Perraulta. Vím jen o jediné - Oslí kůže s J. Maraisem a K. Deneuve. Nebudu se zmiňovat o ruských pohádkách, protože nechci dávat prostor negativismu, který do literární oblasti a kultury vůbec nepatří.
Bude asi pravda, že je u nás malinko přepohádkováno. Český filmový archiv má údajně v registru cca 860! českých filmových pohádek. To byl údaj z loňského roku. Dnes už jich bude určitě víc.
Není nutné, aby každý filmový tvůrce přispěl do fondu pohádkou jako zárukou úspěchu. Nevím, co vede autory k vymýšlení nových příběhů s větším nebo spíš menším úspěchem. Chcete-li něco jiného, nezvyklého, zkuste kouknout do anglosaských pověstí. Např. pohádka "Tom v kozí kůži" je velice originální a přívětivá. Jen prosím, nesnažte se diváka přesvědčit o své tvůrčí všestrannosti. Málokdo to ocení a ješitnost není dobrá vlastnost, že?
Nejdůležitější vlastností tvůrce musí být láska k dětem a jejich chápání světa, ne naše. Dále vlídnost a teplo v duši, které chci předat tak, jako babička vnoučkům.
P.S. Nikdo nezmínil pohádky p. Trošky s jejich nezaměnitelným regionálním koloritem. Díky za trpělivost.
jak slovák v čechách ke štěstí přišel...
dotočná bude v lednu. tak uvidíme, jaký bude happy end.
A bude to v původním znění, nebo ho bude dabovat Prchal?
Češi jsou opravdu divný národ s těmi kýčovitými pohádkami.
Moje oblíbená je Jak se budí princezny.
My Češi opravdu milujeme pohádky. Pohádky jsou o králích, královstvích, princích a princeznách. Přesto se však většina Čechů paradoxně k monarchii staví s výsměchem či dokonce s předsudkářským odporem. Český stát byl přitom královstvím přes 700 let a přes 300 let knížectvím. České království zní i mnohem zvukomalebněji než studená, suchá Česká republika. Království se hodí k naší zemi mnohem víc. Návrat k tradicím by byla ta nejkrásnější pohádka. Monarchie je poezie, kdežto republika pouze próza a ještě ne moc dobrá.
Někdo tady připomněl pohádku Jak se budí princezny. Ta se mi také moc líbila, hlavně kvůli krásné Růžence Marii Horákové (Marce Míkové). Jako dítě jsem měl moc rád Popelku, tu černobílou z roku 1970 s Evou Hruškovou v hlavní roli a Janem Třískou jako zpívajícím vypravěčem. A vzpomínám si také na pohádku Panna a netvor, ale tu jsem v dětství vnímal spíš jako horor než pohádku. A stále se bavím u pohádky Šíleně smutná princezna a u Třech veteránů.
Všechny pohádky jsou krásné a ráda se na ně dívám. Hlavně o svátcích kdy mají své kouzlo. Nejraději mám černobílou Popelku a Princeznu se zlatou hvězdou na čele. Z těch novějších Strašidla a Čertoviny.
Deváté srdce. 😊