Existuji bohuzel i "matky", ktere nikdy matkami byt nechtely, a tam ty faze probihaji uplne jinak, zejmena pristupuje-li k obycejnemu sobectvi jeste nejaka dalsi porucha osobnosti. Msta za nedobrovolne vynalozene materske usili pretrvava dozivotne.
Jine zase chtely byt naprosto perfektnimi matkami, takze se rozhadaji se vsim (nevyhovujicim) pribuzenstvem a samy sebe privedou ke zhrouceni a deti pak vychovava spousta stridajicich se cizich lidi.
Jako malá jsem moc lpěla na matce, ale postupně jsem zjjišťovalqa, že je to ulhaná hysterka, která dělala jenom problémy. Dovdete si třeba představit, že jsem jako malá zlobila a ona mně řekla, že se půjde utopit? Přišla pozdě večer, protože byla kupovat nějaké vánoční dárky a já jako malá jsem trnula, jetli se vrátí.Proto jsem se taky brzo vdala, ty dva rtoky, co jsem bydlela po svatbě u rodičů, mně stačilo a byla jsem ráda, že jsem se odstěhovala.Otec ani nevěděl, kdy jsem se narodila , a to jsem byla jediné dítě. Nerada vzpomínám na dětství, plné hádek rodičů, hysterických scén apod.Lidé, jako byli moji rodiče, by neměli mít děti......