Dobrý den.
Mám zcela opačnou zkušenost.
Tábor jsem vždy protrpěl
Fungoval jako masové odkladiště děti na 3 týdny. I když byl vlastně luxusně vybaven, tak do bazénu, tak jsme směli vykoupat maximálně jedenkrát za cely turnus. Jídlo opravdu nic moc (v naši rodině platilo pravidlo, kdo zaváhá “nežere” takže vybírány jsem nebyl, pravé naopak). Děti ze spřáteleného Sovětského svazu mi ukradly hodinky co jsem dostal od svého otce. Nikdo ale řešit nechtěl. Vlastně panovala taková atmosféra, kdy nemělo žádný smysl pokoušet se to víc řešit.
Uspořádali nám dětské olympisjké hry. Proti nám nastoupili děti z “Arťeku”. Byly o hlavu vyšší a vytrénovaní jako z nějakého střediska vrcholového sportu.
Vůbec jsme to nechápali.
Ideologie na každém kroku.
No možná to cítil mnozí jinak, ale pro
mne pionýrský tábor bylo peklo.
Jednou se děti našich sousedů zúčastnili tábora v Anglii. Nějak se místnímu JZD podařilo v sedmdesátých letech je tam dostat. Jejich zážitky se nedali s těmi našimi srovnat.
No pro mne pionýrský tábor byl vždy za trest.
Maminčin mazánek
Nemám dobré vzpomínky, ne že by tam byla nějaká propaganda, ale celkově jakási odosobněnost vedoucích. V první třídě se mi stýskalo po domově. Nevzpomínal si na žádné pozitivní zážitky. Jenom taková šeď... Na dalším táboře, asi ve třetí třídě jsme nikam nemohli, protože se kolem potloukali nějací dezertéři z vojny.
Byla to krasná doba jako děti jsme běhali venku až dokut nás rodiče nezavolali domu ,muj otec dělal horníka a uživil celou rodinu mamku a tři děti a ještě mamka stihla ušetřit na auto garaž atd .Na vše byli normy ,třeba jak tu uvádíte na jiné strance ŠPEKAČKY BYLI Z MASA ŽADNÉ KUŽE A OCHUCOVADLA A E A DALI SE JÍST ,najem se platil 450 kč za 3+1 dva velké balkony a jeden malí na chodbě plus dva sklepy .Rodina bud dostala byt z pořadníku města nebo od firmi kde jeden z rodiču pracoval ,skoro nebyli bezdomovci .A UPLNÝ ZÁKLAD KAŽDY MUSEL PRACOVAT
děti běhaly, dokud, domů, byly normy,, špekáčky byly, balkon malý na chodbě, od firmy, jeden z rodičů. čárky , háčky a kroužky, čárky ve větě neuvádím. Český jazyk neovládáte. Ale jinak máte pravdu, vámi uváděné
výhody socializmu nikdo dnes nechce vidět a mluvit o nich. jen jak se špatně měli ti dřívější bohatí. Snad jednou za celou éru lidstva se měli pracující lidé
dobře. Kdo teď jezdí zadarmo na rekreace jako dřív od ROH, zdravotnictví už také chce za skoro všechno platit , atd .atd. Pracující spolu s inteligencí vytvořili spoustu hodnot , ze kterých bohatnou zase nynější vládci a cizinci, kterým se všechno rozprodává.
Já bych svoje dětství v 70 a80 letech 20. století nevyměnila za nic na světě. Trochu toho otravování s VŘSR a pod. se dalo vydržet. Jako děcka to bylo jedním uchem tam a druhým ven. Nevyměnila bych léto u rybníka s molem a houfy děcek, za dnešní tobogány v aquaparku. Ani pečené brambory na ohýnku u lesa, za hamburgery v obchodním centru. Ani dovolenou s rodiči pod stanem za pobyt all-exlusive v Egyptě. Tam by asi děcko z osumdesátek umřelo nudou už druhý den. Nebo koulovačku ježdění na bobech, stavění iglů v zimě, co byla ještě zimou, za pobyt v Alpách. Já vím, že ten dnešní luxus má něco do sebe, ale já bych neměnila.
Na tábory jsem jezdila v sedmdesátých letech... Nádherná doba - tři týdny sportu, turistiky, kultury a jiných aktivit s kamarády a úzasnými vedoucími.. Naučila jsem se morseovku, střílet z luku, orientovat se v přírodě, vázat uzle a spoustu jiných dovedností. Byli jsme vedeni k samostatnosti, odvaze a pomoci druhým. A nikdy jsem na sobě nemusela mít pionýrský kroj...
Je to můj první komentář tady. Nikdy mi nestálo za to sem něco psát. Jsem ročník 68 a mohu potvrdit, že článek je napsaný dobře, i když nevylučuji, že vy ostatní, jste život tehdy mohli vnímat jinak..... Ta doba byla mé mládí, proto si vše určitě idealizuji.
Nicméně v té dětské organizaci, myslím v té Pionýrské organizaci jsem vyrostl a 15 let se všeho zúčastňoval, včetně i těch pionýrských táborů. Některé prázdniny jsem byl i na 4 táborech. Třeba jeden rok to byl oddílový tábor, vodácký tábor po Ohři, putovní turistický v Nízkých Tatrách a pak jsem ještě stihnul tradiční ROH tábor, kam jsem jezdil několik let až do dospělosti. Pionýrský šátek jsem sice nosil, ale nelhal jsem a nekradl jsem a můžete po mě hodit kamenem... Měl jsem tam spousty kamarádů a nakonec si tam našel i svoji manželku. Jsem moc rád, že jsem mohl velkou část života prožít v této době, měl jsem moc hezké dětství a mládí a je na co vzpomínat. Skoro nic jsme neměli, přesto jsme si nezáviděli. A když jsme něco měli, tak jsme si toho vážili. Také si vzpomínám na dětství úplně bez peněz.. Dovedete si to dnes vůbec představit ??
Taky sem ročník 68 a bylo to krásné dětství co sme potřebovali to sme měli
A co teprve Hitlerjugend. To byla ta pravá bžunda.
Jsem ročník 1952 na tábory jsem jezdil každé prázdniny. Propagandu nám cpali na pionýrských schůzkách během roku. Na táboře ráno nástup se vztyčením vlajky a s pionýrským šátkem a salutováním. Přes den byl klid, navečer bylo sundávání vlajky. Jezdil jsem tam rád a jejich propaganda na mě zanechala následky. Procitl jsem až v roce 68 a už mi to zůstalo. Moje tři děti vyrostly v turistickém oddílu, do kterého už docházejí i moji vnuci. Takže to není vůbec o tom, kdo zrovna vládne, ale o výchově v rodině. Kdo chce najít aktivitu pro děti, tak si ji najde.
Já jsem ročník 1961. Na pionýrských schůzkách nám někdo politiku do hlavy necpal. To určitě záleželo na vedoucích. Na táborech, na které jsem jezdil velmi rád jsem nikdy nezažil, že by měl někdo pionýrsko uniformu. Tím nezpochybňuji váš zážitek.
Ten článek je sesmolený tak nešťastně, že jsem vlastně nepochopil jestli na to socialistické dětství vzpomíná ráda, nebo nerada. Ale jestli z pionýrských táborů poznala jenom ty, kde se chodilo v krojích, pak ji upřímně lituji To ti moji trávili tři neděle na slovanském hradišti uprostřed šumavských hvozdů, učili se všem dovednostem (mletí mouky, tkaní, stavba polozemnice), viděli porážku a rožnění skopce i knížete v plné zbroji na koni i při soubojích se svými družiníky. To bylo roku1982. Rok před tím jsme hledali zlaté doly na Black Hills a před tím zlatý poklad Aztéků. Tak takové byly naše tábory. Trošku zvláštní a hlaně nezapomenutelné.
Jsem ročník 1951 a byla jsem...i moji bratři...na mnoha táborech. Žádné kroje ani šátky se na nich nenosily, moc se ty tábory, na nichž jsem byla, nelišily od těch současných...žádná buzerace, ani vtloukaná politika, mívali jsme skvělé vedoucí, hodně se věnovalo sportu...hodně pohybu, výletů, různých soutěží. Vyrostla jsem nejprve skoro na samotě, pak ve vsi a nakonec v malém městečku a považuji svoje dětství za spokojené, ničím nezatížené tak, abych snad cítila ještě dnes nějaké trauma , snad i proto , že jsem povaha , která se nedá druhými tak snadno ovlivňovat a ovládat...
70. a 80.léta pohodová a bezstarostná doba prožitá v pohodě, přímí protiklad zparchantělé doby v jaké žijeme nynní.
Je to tak, doba normalizace. V práci se lidi nepredreli, všichni měli zhruba stejné kulové, takže si nikdo nezavidel. Peníze byly stejně k ničemu, protože za ně nebylo co koupit, dostali jste se maximálně do Jugosky. Ideální doba pro ty, jejichž jedinou ambicí je jíst spát a vyměšovat.