No nevím jestli bylo vše tak skvělé, děti lítaly s klíčem na krku po sídlišti. Tábory byly dost děsné. Naše děti jsou sice omezené auty ale mají zase jiné možnosti, zajímavější program na táborech, výběr kroužků o jakém se nám nesnilo. Často jezdí s rodiči na dovolené, dřív na to nebyly peníze.
Sice máte pravdu, ale...dnes jsou školy zavřené, že máte problém se tam dostat.Dříve školy otevřené ráno od sedmi (v létě od šesti) do devíti večer (v zimním období do šesti večer).Beru to podle vesnice kde jsem chodil do školy.Nebyl problém kdykoli pro cokoliv si zajit do školy.Dneska pokud nemá dítě průkazku na čip, do školy se nedostane.
Manželka chodila do školy 20 minut přes les k silnici a po silnici ještě 10 minut k autobusu.Dnes nemožné.
Sám jsem chodil do školy, kde děti ze vzdálenějších vesnic dojížděli vlakem či autobusem a NIKDY NIKDO nemusel mít strach, že se jim něco po cestě stane.A to tyto děti chodily 10-15 minut k dopravnímu spoji.
Takže dřív bylo bezpečněji než dnes a děti byly samostanější.
Celou ZŠ jsem prožil se spolužáky na hřišti kde byli všichni, tábory byly v 80kách v pohodě, někdo někde buzeroval, ale jinak to bavilo, bruslilo se na rybnících, na běžky jezdili ještě i rodiče, naprosto zdravé luxusní bezstarostné dětství, těžím z toho doteď, pohybově a zdravotně žádný problém, je mi líto dnešních mladých, Covid + války + digitální demence + informace o každé blbině jsou zničující pro citlivou psychiku dětí a mladistvých, proto ty závislosti a degenerace ve všech směrech. 90ky byla jedna velká jízda a kdo nezažil nepochopí, s kamošem jsme objeli 5 akcí za týden, všude bylo plno, končilo to jak začala tzv. blbá nálada kolem milénia, pak ještě dozvuky nějakých akcí byly, ale pak už s krizí 2009 definitivní konec, nebyla kontinutita a lidi se neumí normálně bavit, jen chlastat.
Pravda, dětství tehdy bylo zajímavější a je na co vzpomínat. Bylo to však dobou a ne komouší zásluhou.
V TV jeden, později dva, často nesledovatelné programy, tak jsme byli venku. Kluci hráli fotbal, nebo jiné hry, holky skákaly panáka, gumu, nebo se přidaly ke hrám kluků.
Žádné hry v mobilu, nebo tabletu, tak jsme pouštěli draka, podnikali výpravy a podobně.
Věděli jsme kde co roste a dozrává, věděli jsme kde se dá přebrodit potok, nebo o úžině, kde se dá přeplavat řeka.
Když pršelo, hráli jsme společenské hry...
Časopis ABC byl zajímavý se spoustou inspirace, ne reklamní leták, jako teď.
Zajímalo by mě kterému z dnešních dětí si vryje do paměti den, kdy si "perfektně zapařily" na počítači.
Ale i dnešní děti mohou, když chtějí. Můj syn chodí na sportovní tréninky a soutěže, kde má kamarády... Chodí na procházky se psem a okolí zná lépe než já... Sleduje noční oblohu slušným teleskopem, na který si z kapesného přispěl.
Jediné pro něj smutné je, že je v tom obvykle sám. Většina ostatních dřepí u tabletu.
bylo to krásné, Hoši od Bobří řeky, Vinnetou, Rychlé šípy, Čtyřlístek..naše rodina s Posázavským pacifikem směr Kamenný přívoz, dřevěné sruby a hry na pašeráky , příprava dřeva na táboráky a opékání buřtů, hry na kytaru a večer roje světlušek a kvákání žab od rybníků, v kterých se dalo koupat, táta postavil u potoka mlýnek, který krásně klapal..jo, to byla krása
Hry venku - určitě. Fotbálek, hry na indiány apod. Žádný počítač, mobily, v televizi jeden program (pak dva). Ale pionýrský tábor? Tam jsem nikdy nebyl a nijak mi to neuškodilo. Ani nevadilo. Ostatně z Pionýra mě vyloučili. A když mě přivedl kamarád v roce 1968 do Junáka, tak ho soudruzi pár týdnů potom zakázali...
Podobně i ten skaut brzy rozprášili.Na dvou táborech jsem byl,ale od Potrubí,tedy fabrický.Z Pionýra jsem byl odejit po půl roce.Do SSM jsem nevstoupil i když vyhrožovali,že mě nepustí k maturitě a pustili.Na vojně mě lanařili kvůli povýšení,jako dvakrát degradovaný a znovu povýšený jsem mohl mít 2třídu a dělal jsem lampasácký práce na lokátorech.Dvakrát ke konci vojny jsem šel k foťákovi na průkazku SSM,ale cestou byla Protivínka a ta mě vždycky pohltila a bylo to prd SSM.No bylo to pestrý a asi trochu lepší.
Stále mě tam někdo něco organizoval a nařizoval, chtěli po mě zapojení do kolektivu a podobný voloviny. Chyběla mě volnost, možnost běhat po lese od rána do večera, na táboře mě drželi stále pod dozorem.
Máte pravdu, zločinná komunistická totalita měla pod dozorem člověka doslova od narození.
Ono nejde o socialismus či kapitalismus toto přinesla doba virtuální realita dnešních dětí značně překonává lásku k přírodě kamarádství smysl pro čest odvahu a soužití ve společnosti
Já na pionýrském táboře nebyl. Nebyl jsem v Pionýru. A venku si hráli i moje děti v kapitalismu
Vy jste ale hrrrrdina....
Česko se stalo ASOCIÁLNÍM státem od 1. 1. 1993, tj. od svého vzniku. Proč, co se stalo? Předali jsme řízení státu tzv. ekonomům, ve skutečnosti podnikovým účetním, kteří umí řídit firmu, stát ani náhodou! Ekonomové na úrovni státu a jeho řízení státu extrémně škodí, protože stát není firma! Stát je orientován na spotřebu. Stálým honem po zisku přenášejí ekonomové do státní správy a následně na obyvatelstvo nejistotu, která jim pomáhá při obelhávání občanů a vytloukání zisku například z našich rodin s dětmi! Právě to udělal ekonom V. Klaus na začátku 90. let. Psal o tom statistik M. Hiršl, cituji: Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek ve kterých rodiny s dětmi žijí, a který výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí o tom, zda vůbec mít děti a kolik. ... Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. Konec citátu. Díky tomu dnes nastupují na pracovní trh početně oslabené ročníky Klausových dětí. Každoročně se nám nedostává 60 000 mladých kvalifikovaných pracovníků díky premiérovi, který sebral k 1. 1. 1993 pracujícím rodičům v nadměrném zdanění mezd tři čtvrtiny peněz určených do roku 1992 na krytí nákladů výchovy dětí v rodině. Jak čeští ekonomové zneužívají naše daně proti našim rodinám vychovávajícím děti, najdete v kapitole Sociálně ekonomický audit státního rozpočtu 2018 v knize Ekonomům to myslí černobíle. Knihu si nemusíte kupovat, stačí výpůjčka v městské knihovně.
Soudruhu, máte v hlavě pořádný zmatek, jděte se svou pomateností někam, třeba k Rajchlovi nebo rovnou do Ruska, když nerozumíte tomu, jak svět ve skutečnosti funguje.
Trošku mimo. Pionýrské tábory byl většinou jen "krycí název" . iTehdy byla zákonodárná i předpisová šikana. Takže bylo jednodušší to " skrýt nebo zastropovat přes Poinýra, SSM , Svaz žen, ROH apod. A byl klid. Navíc všude se našli slušný lidi( funkcinářští šošoni) takže se tak i pomáhalo lidem, který byli na indexu a nikde si neškrtli. Takhle se dostali na tábory jako kuchaři, zdravotníci , instrukroři... Leckdy tam bylo vidět i junáckou uniformu. Nám dětem to bylo všechno fuk, pro nás to byla zábava s dobrodružstvím, lecčemu jsme se tam i přiučili i od těch " asociálů". Lepší jak u babičky. Takových táborů jsem v 70kách zažil víc. Nevím, zda jsme nebyli trošku honorace( jsem ze severních čech) v té době jsme byli možná kvůji Spolchemii, SETUZE, uhlu , SECHEZE a dalším závodům na tom trošku lépe, asi volněji. Lecos tu procházelo zejména v kultuře( viz ústeckej činoherák a další) . Dokonce si nepamatuju ani fronty na pomeranče a banály, jak je vždy uváděno jako argument. Fronty na ně byly jen když parníkem přijela Bananen Flote , tedy každý týden přijeli soudruzi z NDR pro ovoce. Pak začal vozit zahraniční obchod pomeranče z Kuby a to už nežral nikdo, ani NDRáci. Ale chtěli jste tenisky Nike nebo Adíídasky, vázání Marker, lýže Rosiňolky , zahraniční gramodesky nebo kazety i to se dalo koupit v normálně v krámě. Lidi , vyrůstající v socializmu jsme prostě trochu jiní a nějak se sem dnes nehodíme . Ono vás brzy unaví koukat na to jak z vás kdejací cajzli chtějí udělat blbce a lidi , co tu dobu nezažili jim to žerou! Howg.
Myslím si, že všichni kritici dětství za socialismu byli mezi dětmi neoblíbení a neměli kamarády. Proto taková reakce. Ti spokojeni mají jen skvělé zážitky a vzpomínky.
Na dětství má většina lidí krásné vzpomínky a je jedno, jestli ho zažili za socializmu nebo za kapitalizmu. Myslím, že i dnešní děti budou rády vzpomínat, i když jejich dětství je jiné.